44 v klidu

44 v klidu - je mimořádně vyspělá chlapecká skupina z Kroměříže produkující od roku 2013 studiový rhytm´n´rhymes.

Základní sestavu tvořila čtveřice :

Martin Truhlář - zpěv, akustická kytara  (dříve MyWave) Jan Sláma - elektrická kytara, zvuková režie  (dříve Aldehezt, Oničöm, Líné prsty) Bronislav Dupal - elektrická kytara, texty  (dříve Krakatit, Oničöm, Líné prsty) Jerry Hýsek - baskytara, bicí, samply  (dříve Zabillow, Segment, Koblížci, Lili Vilit) ke které se postupem času připojil Filip Zubík - klávesy, zpěv.

Tato sestava je ve studiu doplňována hostujícími hráči na různé akustické nástroje, které doplňují zvuk kapely a dávají jednotlivým písničkám jejich osobitý charakter. 

Naše studio už navštívili : Petr Žůrek (perkuse), Jirka Rybák (klarinet), Mirek Šiška (klávesové nástroje), Michal Šuléř (saxofon), Pavel Zwicker (mandolína), Martin Čech (perkuse), Robert Baky Bakala (bicí, perkuse), Kamil Žvak (violoncello), Jirka Rybák (klarinet, saxofon, flétna), Petr Linhart (trumpeta), moderátoři Rádia Kroměříž (M.Karásek, M.Žilinská, V.Klímová, L.Slaměna a D.Zedníčková), Břetislav Schaffer (akordeon) a zpěvačky K.Dupalová, S.Kalinová, K.Bráníková, J.Zubíková.

Název "44 v klidu" vznikl na základě příhody, kdy našemu zpěvákovi naměřili u lékaře v klidovém stavu tepovou frekvenci 44 úderů za minutu (průměrně se uvádí 55-70/min., u trénovaných jedinců klesá často pod 45/min., u marathónců až k 35), což jeho kardiologa zaskočilo natolik, že ho chtěl okamžitě oživovat…Přestože si uvědomujeme určitou dvojsmyslnost názvu, nebrání nám to označovat se skromně jako : "mimořádně vyspělá chlapecká skupina".

Písničky vznikají především zhudebňováním básní. Kdy k hotovému textu je nejprve přiřazena melodie zpěvu a základní harmonie, teprve následně vzniká hudební aranžmá celé skladby. Skupina podle tohoto postupu také pracovně nazvala své debutové album "Zapomenuté básně". Na jeho nahrávání se pilně pracuje.

Jsme obyčejní kluci s  kytarama. Scházíme se hlavně kvůli tomu, že je nám spolu dobře a ta muzika vzniká někde mezi tím a myslím, že ty naše emoce, do ní nějakým způsobem prosakují. My nejsme virtuózové, kteří jdou po dokonalosti, nápad a cit má pro nás daleko větší význam a ta naše parta víc, než jakýkoliv úspěch...to jsme se za ten rok společné práce naučili a tohle je pro nás nejcennější. Radost. Neřešíme ego, neřešíme kdo má pravdu, prostě to děláme ve společné shodě nebo ustoupíme nápadu toho druhého... o tom je 44 v klidu.... ne o zvuku, ne o 100% hraní....