Rockové alternativy

07.04.2016 - 14:00

Zprávy

Autor: Redakce

Kdo říká, že poslouchá rock, je nesmírně bohatým člověkem. Rock totiž v současné podobě obsahuje několik desítek různých žánrů a podob. Své si na něm najde milovník pomalejších balad i fanoušek dynamického spojení bubnů a kytar. Alternativní rock se z rockového mainstreamu vydělil v 80. letech. Alternativní rockové skupiny, které inspiroval punk, začaly svoje nahrávky vydávat u nezávislých hudebních nakladatelství a odlišovat se. Hvězdná léta zažil v 90. letech 20. století, ale zájem o tento hudební žánr přetrvává i dnes. Mezi jeho subžánry najdeme indie, grunge, či britpop.

Fenomén undeground zahodil společenské konvence a normy

Kontrakulturní, antisystémové či neoficiální - alternativou se na konci 60. let označovalo ve světě vše, co se nějakým způsobem odlišovalo od normálu. Rockové alternativy byste nenašly v oficiální kultuře. Naopak, alternativní rockové skupiny se snažily vymezit oproti hlavnímu proudu – ať už netradičními postup nebo provokujícími texty. Underground, tedy pojmenování, které pro rockové alternativy používá anglo-americká kultura, byli i takoví umělci, kteří spojovali svojí rockovou hudbu s filmem, divadlem či výtvarným uměním nebo dalšími uměleckými skupinami. Ani české hudební scéně nechyběla rocková alternativa. Český underground ale vznikl ilegálně a měl užší zaměření - vymezoval se zejména v období normalizace v 70. letech vůči komunistickému režimu a jeho kulturním institucím.

Všechno začíná a končí s The Velvet Underground

Může být někdo slavnější než The Beatles? Není pochyb o tom, že „brouci“ znamenali opravdový hudební přelom. The Velvet Underground ale zasadili stavební kameny právě alternativnímu rocku. „Velveti“ existovali pouhých osm let. Za tu dobu ale vydali pět alb a stali se hlavní inspirací pro vznik punk rocku a alternativního rocku. Za svůj vzor je označili takoví velikáni jako nedávno zesnulý David Bowie, The Plastic People of the Universe, R. E. M., Red Hot Chilli Peppers, Sex Pistols a další.

Za úspěchem The Velvet Underground stojí zejména dnes již rocková legenda Lou Reed s umělcem Andy Warholem. Lou Reed platil od mládí za mysteriózního podivína, díky jeho homosexuálním aférkám a také zálibě v drogách, který se obklopil poezií a černošským rock and rollem. Při práci v hudebním vydavatelství potkal parťáka Johna Calea a společně se stávají zakládajícími členy The Velvet Underground. V roce 1965 oba v jednom americkém klubu uslyšel hrát již notně proslavený umělec Andy Warhol. Stal se jejich prvním manažerem a tím tak začal krátká, ale o to bohatší hvězdná kariéra Reeda, Calea, kytaristy Sterlinga Morrisona, bubenicí Maureen Tucker a hostující německé modelky, herečky a zpěvačky s hlubokým altem Nico.

The Velvet Underground o sobě dali vědět syrovým garážovým zvukem a nervní violou experimentátora Calea a Reedovými depresivními texty o New Yorku, kulturním podzemí, děvkách, drogách a neutěšených lidských osudech. To představovalo naprostý kontrast ke spotřebnímu bigbítu té doby a nejvíce právě k hippieovské mírumilovné kontrakultuře. Nejznámějšími písničkami se staly povětšinou ty z jejich prvního alba jako „Sunday Morning“, There She Goes Again,“ „All Tomorrows’s Parties,“ nebo “I’m Waiting For The Man.“ V žebříčku nejlepších alb všech dob se pravidelně umisťují jejich první čtyři alba a songy a styl této kultovní kapely se staly nesmrtelnými hitovkami. Přelom 70. a 80. let znamenal vznik alternativního rocku a také zrození legendy The Velvet Underground. Alternativní rocková scéna si ale i později našla kultovní pokračovatele.

Indie, grunge, britpop – každý si najde svojí alternativu

Název indie rock vychází z anglického slova „independent,“ tedy nezávislý. Tak by se dala shrnout i produkce kapel vystupujících jako indie-rockové formace. Ty se totiž snaží o nezávislou tvorbu, kterou si ve většině případů vydávají pod vlastními – nezávislými – značkami a nízkorozpočtovými nakladatelstvími. Mezi nejznámější indie-rockové kapely osmdesátek patří Talking Heads nebo The Cure. Indie devadesátky patřili Manic Street Preachers, Radiohead, Red Hot Chilli Peppes, Arcade Fire, Radiohead či Pixies. I v českém rybníčku se přestavitel české indie kapely najde a může jím být třeba kapela Sunshine.

Hudební žánr grunge vychází z hard rocku a punk rocku. Angličtina slovem grunge označuje něco roztrženého a špinavého. Jeden novinář totiž prý zvuk kapel ze Seattlu, odkud styl pochází, přirovnal ke zvuku znějícímu při leštění parket a podle značky jedné leštěnky se začalo říkat grunge. A taková je i hudba toho žánru – poznáte ji podle drtivých, „špinavých,“ silně zkreslených zvuků kytar a silných riffů. Grunge rocker je, ať už z jakýchkoliv důvodů, hodně rozzlobený člověk, který vám o tom chce dát jasně vědět. V ponurých textech se mísí vztek a apatie, odcizení, touha po svobodě a deprese, ale i drogy nebo sebevražda. Přesně tak znějí Green River, Pearl Jam, Alice in Chains. Vrcholem stylu grunge se pak stává Nirvana, další z legend rockového nebe. Mezi novější interprety patří do stylu grunge Foo Fighters a další.

Britpop se vymezil na poli alternativního rocku počátkem 90. let zejména v post-thatcherovské Velké Británii. Inspiroval se klasikou britského kytarového popu, proto jeho název. Oproti grunge zpěvákům si britpop interpreti potrpěli na upravený zevnějšek a vymezovali se vůči stylu grunge. Naopak, vraceli se „ke kořenům“ a jejich vzory se opět staly The Beatles, The Who či The Smiths nebo The Stone Roses. Chytlavé melodie zjevně odkazující k Velké Británii a podporující hudbu v regionech – takový byl a je britpop. Kapelami, které dobyly svět v tomto hudebním směru, se staly Oasis, Blur nebo Suede.

Rockové moře je nekonečný zdroj inspirace a každý si v něm najde směr, který je mu blízký. Alternativní rock je pro ty, kteří se nechtějí smířit s mainstreamem a hudebně plout s davem. Hudba alternativního rocku tak dokazuje vyjádřit odlišný názor, hněv, či vzpouru pomocí melodie či svého textu. A tak by to také mělo zůstat.