FENOMÉN ARGEMA-6. díl - Jak jsme ztratili kapelníka a první policejní příhoda

11.12.2018 - 20:34

Ten náš autobus, to byla kapitola sama pro sebe. Věčně něco nefungovalo. Startér, stěrače, zpátečka, světla a míst na sezení, těch bylo taky málo. Chybějící místo bylo nahrazeno klasickou židlí z kuchyně, a kdo přišel poslední, měl prostě smůlu. Jednou dostal tohoto černého Petra Pepa Pavka. Ukolébán drncáním autobusu po heroickém výkonu na odehraném koncertě na této vratké židli prostě usnul. Osudným se mu ale měla stát levotočivá zatáčka ve Slavkově a skládací dveře v autobuse.

“Kde je Pepa?“, táže se Slávek, kterého vzbudila nějaká rána.

“Ty vole, my jsme ho ztratili“, jen tak mimochodem konstatuji, “Zastav!“

Vylítli jsme z autobusu a čekali to nejhorší, co nás v tu chvíli napadalo.

“Doprdele, kde jste?“, ozývá se ze tmy ze vzdálenosti asi dvou set metrů. Když se silueta přiblíží, vidíme, jak si to Pepa vykračuje směrem k nám a za sebou táhne kuchyňskou židli. Přátelé, zbytek cesty jsme se smíchy mohli potrhat. Od té doby jsme vratkou židli nahradili obývákovým křeslem.

Policejní příhody v kapele, to je taky kapitola sama o sobě. Bylo jich bezpočet a některé stojí za zveřejnění v této knížce. Budu se k nim postupně vracet v průběhu celého příběhu o kapele.

Jednou nás takto zastavili policajti na dálnici od Břeclavy do Brna. Jeli jsme tím našim autobusem, který již na první pohled budil dojem, že se každou chvíli musí rozpadnout. Víťa se na dálnici snažil z motoru vyždímat, co se dalo. Motor měl ale nějaké špatné spalování nebo co, protože za náma bylo dýmu tolik, jakoby se pohyboval hořící stoh slámy.

„Ty krávo, policajti, tak to bude průser“, konstatuje Víťa a ubere otáčky.

Policajt vykloněný z okénka nás plácačkou nasměroval ke krajnici.

„Brzdi ty vole, vždyť do nich narazíš“, křičíme na Víťu

„Kurva, mně to blbě brzdí, to musí ti kreténi před náma tak prudce brzdit?“

S pedálem brzdy až na podlaze zastavil tak půl metru za policejním žigulíkem. No, brzdili jsme očima všichni.

„Dobrý den soudruzi. Pane řidiči, silniční kontrola, vypněte motor, vystupte si a předložte nám doklady od vozidla a váš řidičský průkaz“, rezolutně přikazuje příslušník.

Víťa bere papíry a vystupuje z vozidla.

„Říkal jsem, abyste vypnul motor“, opakuje příslušník.

„Ale mně nestartuje startér, když ho vypnu, museli byste mě roztáhnout“, pokouší se vysvětlit Víťa policajtovi.

„To nemyslíte vážně. A víte, že nesmíte zahájit jízdu, když vozidlo není v dobrém technickém stavu?“

„To vím, ale vozidlo bylo v dobrém technickém stavu, když jsem jízdu zahajoval, to se mně pokazilo po cestě během jízdy“, pokouší se o nemožné.

„A jak jste to zjistil, kdybyste motor vypnul, už byste ho nenastartoval, jak tvrdíte“, policajt se jeví jako celkem chytrý policajt.

„Noo, já jsem zastavil na mírném kopečku za Kyjovem, tak jsem to pak pustil na trojku a nastartoval“

„A proč jste zastavoval na mírném kopečku za Kyjovem?“

„Potřebovali jsme se vyčůrat“

„Aha, no dobře. A proč vám to tak čudí, to máte asi něco s motorem, ne?“, chce za každou cenu něco najít a osolit nás.

„Nene, motor je v naprostém pořádku, ale tankovali jsme naftu v JZD, tak bůhví, co tam ti soudruzi zemědělci do těch traktorů lejou, že to tak kouří.“ Ježíš, to je blbec, šeptáme si mezi sebou, teď se ho policajt zeptá, ve kterém JZD mu prodali načerno naftu a bude vymalováno.

„A ve kterém JZD vám soudruzi zemědělci tu naftu prodali?“ A je to tady, teď po tom půjdou.

„Noo, víte, my máme za zřizovatele JZD Šardice a soudruzi nemají peníze, aby nás mohli podporovat finančně, tak jim soudruzi z okresu povolili, že nás můžou podporovat naturálně. A chápete, obilí by nám bylo k ničemu.“

„No dobře, soudruzi. A co má znamenat to křeslo v uličce mezi sedadly?“, nedá pokoj policajt.

„My jedeme hrát za našimi kamarády a tady Pepa to křeslo veze jako dar kapelníkovi ze spřátelené kapely.“

„A jak se jmenuje ta vaše kapela?“

„My jsme Argema“

„Vy jste Argema? Moje dcera na vás chodí, prej jste dobří, nemáte plakát?“

„Ale ano, pane policajt, máme taky nášivky a placky. Kolik jich chcete?“

„Dejte mně jich deset, já to rozdám klukům na oddělení, beztak vás zase některý z nich příště chytne. Tak jeďte a dejte si ten váš vrak do pořádku.“

„Dáme pane příslušníku“, oddychlo se nám a hodláme odjet. Víťa zařadí jedničku a kyne příslušníkům, aby popojeli.

„Proč si necouvneš?“, nechápavě kroutí hlavou vracející se policajt.

„Mně nefunguje zpátečka“, za hlasitého smíchu nás všech vysvětluje pokorně Víťa.

„Proboha jeďte, nebo si to rozmyslím!“, rozkazuje policajt, sedá do žigulíka a popojede, aby nám uvolnil výjezd.

Nutno podotknout, že kdyby soudruh příslušník chtěl, nechal nám autobus odstavit. Opravdu v něm nefungovalo skoro nic.

To jsme taky jednou jeli odněkud z koncertu z Vysočiny a hustě sněžilo. Jenže nám nefungovaly stěrače. Co s tím? Bez stěračů se nedalo jet, protože sklo bylo každou chvíli zapráskané jak sněhem, tak nečistotou od aut jedoucích před náma. Nezbylo než zapojit lidovou tvořivost.

No a jakou lidovou tvořivost jsme zvolili? To se dočtete v knize Fenomén Argema, kterou si můžete objednat na a-shopu kapely Argema. Ale POZOR! Z limitované edice zbývá pár posledních kousků!

Pepa Holomáč