Velký Gatsby českého rocku

25.01.2020 - 12:25

Rozhovory

Autor: Ivan Rössler

Někde jsem Velký Gatsby českého rocku jako označení pro Jiřího Růžka, zpěváka a ředitele Vítkova kvarteta, četl nebo slyšel. Byl jsem v pokušení se zeptat, jak vzniklo, ale pak jsem se rozhodl, že to použiji jen jako záhadný titulek k našemu rozhovoru. Koneckonců nemusíme všechno vědět. Ale na vznik názvu kapely jsem se zeptal. 

Takže: Proč Vítkovo?

Když jsme kdysi zahájili naší činnost a uvažovali jsme o tom, jak se můžeme jmenovat, tehdy byla doba, kdy byla velká obtíž s názvy kapel, tak jsme hledali název, který bude natolik šílený, že zároveň nikomu nic neřekne.  Měli jsme bubeníka Bena Vítka a také se tehdy proti padoucnici podávaly Vítkovy kapky. Vítkovo kvarteto se nejmenovalo Vítkovo kvarteto, jmenovalo se Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto, ve zkratce Včorka. Připadalo nám to tak blbý, že jsme si řekli: je to blbý, mohlo by se to líbit.

Pamatuješ se ještě, jak to vlastně začínalo?

Tehdy kapely vznikaly postupným spojováním nebo i rozpojováním kamarádů, kteří spolu hráli. Nejprve jsem se dal dohromady s  Petrem Mrázem, dodnes naším kytaristou. Bylo to někdy kolem roku 1977 nebo 1978. Potom přišli různí bubeníci a my jsme se jmenovali Atomic Flyship, Atomová vzducholoď a podobně divné názvy jsme si dávali., ale Vítkovo kvarteto jako takové se objevilo až někdy v druhé polovině osmdesátých let. Pak už to bylo peklo jednou pro vždy.

Osmdesátá léta nebyla zrovna šťastná pro start rockové kapely. Bylo už po Chartě 77, vyšel článek Nová vlna se starým obsahem namířený proti bigbítu…

Já si nemohl moc vybírat. Bylo to z nutnosti, protože já jsem ročník šedesát, sice jsem na něco brnkal už v šesti letech, ale to - pochopitelně - nešlo ještě prezentovat, takže když jsme začínali, trefili jsme se zrovna do této doby.  Raději bychom vznikli dřív, ale bohužel doba narození nám v tomto ohledu nepřála. 

Kdybys měl vybrat tři největší úspěchy…

Vítkovo kvarteto jsou dvě samostatné odnože, jedna, která se tváří jako hudba, ale hudbou není, je to spíš podpora našich fanoušků, aby se měli kde sejít a dát si pivo a druhá byla pořádání akcí, které jsme okolo sebe soustředili. Tak jako ty máš Beatfest, tak my měli Vítfest, pak jsme měli Zlatého Vítka a to byly koncerty v Lucerně, které se pod těmito názvy odehrávaly. Hrály tam všechny kapely, které máš teď na svém festivalu.  Takže my jsme byli průkopníci.  A díky našemu názvu to procházelo i v tehdejší podivné době. A pak to byli samozřejmě Vítkovci v zahraničí. My jsme jedna z mála kapel, která hrála česky asi v největším počtu států Evropy. Namátkou vzpomínám na naše úspěšné turné po Švédsku, Norsku, Švýcarsku, Rakousku, Slovensku…takže tolik vytřeštěných lidí, které jsme oslovili v zahraničí, žádný český bigbít neoslovil.

Ve Švédsku se nám stala taková podivná věc: když jsme tam jeli, vezli jsme si sudy s pivem a ty nám hned na hranicích zabavili. Bylo to v roce devadesát. Byli jsme první rocková kapela, která se zpoza bývalé železné opony objevila za hranicemi Švédska. Bylo to tedy velká událost. Byly rozhovory, články a podobně a my jsme si všude postěžovali, jak nás na hranicích okradli o to pivo. Všechny koncerty pak začínaly tím, že nám všichni přinesli pivo. To, co jsme pak předváděli na jevišti, na to asi ve Švédsku do smrti nezapomenou. 

A ještě jedna kuriozita: občas nám říkali, že jsme druhá rocková kapela, která do Švédska přijela. A když jsme se ptali, kdo byl první, tak nám odpovídali, že Michal Tučný. 

Jak se těšíte 28. března do Lucerny?

Těšíme se samozřejmě moc, protože tam potkáme naše kamarády, které jsme potkávali na těch Vítfestech a Zlatých Vítcích. A jak naše vystoupení bude vypadat? To záleží na tom, jak budeme vypadat my. Tak jako na všech koncertech Vítkáčů. To se nedá předem určit.