Synkopy 61 – Legendární kapela po padesáti letech v pražské Lucerně

03.10.2017 - 22:03

Československý beatový festival po 50 letech, který se uskuteční 17. prosince od 17 hodin v pražské Lucerně je již téměř vyprodán. Legendární brněnská skupina Synkopy 61 na něm vystoupí po padesáti letech. Kapelník skupiny Petr Směja na to po letech vzpomíná:

Z pozvání na 1. Čs. beat festival, který se uskutečnil 20. -22. prosince 1967, měla celá naše kapela Synkopy 61 velkou radost, neboť v Praze jsme předtím nikdy nehráli a ještě k tomu v Lucerně!

Velmi rád také vzpomínám na kamarádství s Dežem Ursínym, Fedorem Frešem a Vladem Malým (skupinou Soulmen), které začalo vzájemnou noční gratulací k postupu do finále a pokračovalo společnými koncerty v Brně a na Slovensku v roce 1968 a vyvrcholilo Silvestrovským přípitkem u mě na chatě u brněnské přehrady. Je mi moc líto, že si s námi Dežo letos v Lucerně už nezahraje.

Osobně se mi z 28 zúčastněných skupin nejvíce líbili Soulmeni a Rebels, kteří hráli v podobném west-coast stylu jako my. Nakonec jsme všichni tři dostali krásné poháry Music f-clubu.

Na 2. Čs. beat-festivalu v prosinci 1968 byli určitě bombou hostující The Nice s Keith Emersonem. Pamatuji se, jak mlsně obcházel své Hammondky a zabodával do nich nože tak, aby klávesy hrály samy! Synkopy 61 se stejně jako loni prezentovaly z poloviny vlastní tvorbou a píseň „Casanova“ s polyfonním vokálem z autorské dílny O. Veselý – F. Jemelka obdržela od poroty 2. cenu.

Bubeník Jiří Rybář, který byl u zrodu nápadu uskutečnit letošní vzpomínkový koncert, má podobné vzpomínky.

Na 1. československý beatový festival v roce 1967 do Prahy jsme již přijeli jako vyzrálá kapela, která měla v Brně i okolí velmi silnou fanouškovskou základnu a hlavně v roce 1966 skupina Synkopy 61 vyhrála mezinárodní studentský festival beatových skupin v polské Gliwici a za odměnu následně účinkovala na všech významných koncertních pódiích po polských městech, ale také v polském rozhlase a televizi. Za všechna vystoupení bych uvedl koncert na fotbalovém stadionu Lechii v polském Gdaňsku, kde jsme si zahráli s nejlepšími polskými kapelami a také s tehdy populární finskou kapelou Beat Stones pro 30.000 lidí. Následně se nám dostalo i té pocty si zahrát v tehdy slavném varšavském klubu Stodola.

Zásluhou našich vícehlasných vokálů jsme procházeli bez zaváhání vyřazovacími koly až do absolutního finále tří skupin (Synkopy 61, Rebels s J. Kornem a D. Ursiniho The Soulmen), kde jsme získali prestižní ocenění, jako „Nejlepší moravská beatová skupina“. Přestože jsme v následujícím roce 1968 ještě vyhráli „Brněnskou beatovou ligu“ (soutěž beatových brněnských i mimo brněnských skupin) a na „2. čs. Jazz univerziádě“ v Českých Budějovicích Cenu publika a Cenu za skupinový zpěv nebo na „II. Československém beatovém festivalu“ v Praze 2. místo za píseň Cassanova, byl rok 1967 a „1. Československý beatový festival“ v Praze, vyvrcholením činnosti naší skupiny Synkopy 61 i její tehdejší tvorby.

Největším hitem Synkop 61 je píseň Válka je vůl, kterou v roce 1967 zpíval Pavel Váně (V současné době je kapelníkem Progres 2, občas vystupuje také se svou kapelou Bronz a akustickým triem V.K.V.). Takže jsem i jeho poprosil o krátkou vzpomínku.

Celý rok 1967 jsme asi všichni prožívali velké naděje z prvních náznaků politického uvolnění, pro mě osobně pak byla hodně důležitá maturita na gymplu - tehdy SVVŠ, potom hned nástup na „fildu“, na katedru psychologie.

Byl jsem druhým rokem členem tehdy už velmi populární kapely Synkopy 61. To znamenalo spoustu vystoupení nejen na obligátních tancovačkách, ale často taky v klubech a dokonce na samostatných koncertech. Natáčeli jsme první nahrávky v Československém rozhlasu a taky už i první desky. Na prvním singlu jsem dokonce sólově zpíval v dosud asi největším hitu Synkop - Válka je vůl.

A pak to přišlo - 1. československý beatový festival v Praze. Série soutěžních vystoupení, dostali jsme i nějakou cenu. Koncerty v narvané Lucerně byly samozřejmě obrovským zážitkem, ale pro mě bylo asi největším přínosem setkávání po koncertech s ostatními muzikanty, občas se tam mihla i nějaká fanynka. Pro sotva osmnáctiletého mlaďocha naprostá bomba a zážitky na celý život.