Martin Sitek z kapely Grog: Já jsem nikdy neměl moc rád škatulkování muziky

25.11.2016 - 14:06

Moc kapel, které by hrály ten starý známý bigbít, nenajdete. Právě o jedné takové, bohumínské kapele Grog, o jejich novém desce Mona Lisa ze Stodolní, ale i o tom, jak moc je těžké prosadit se s klasickým bigbítem na české scéně, jsem si povídal s kytaristou Martinem Sitekem z této kapely.

Hrajete klasický bigbít, který se už moc nevyskytuje, jak jste se k tomuto stylu dostali?
Otázka je, co si představit pod pojmem „klasický bigbít“. Já jsem nikdy neměl moc rád škatulkování muziky. Buď se mi písnička líbí, nebo ne. Když jsem v 80. letech minulého století (to zní hrozně, to minulé století) začínal hrát na kytaru, říkával jsem, že poslouchám jenom heavy metal a hard rock a všechno ostatní jsem neuznával. Až s přibývajícím věkem jsem zjistil, že je spousta výborné muziky i v jiných žánrech. Dnes poslouchám téměř všechno, je pravda, že dechovku fakt moc nemusím. Takže, co se týká žánru, který Grog hraje, když už musím kapelu někam zařadit, říkám, že jsme rocková kapela. Na našich albech najdeš pomalé balady i tvrdé našlapané pecky, takže určitě si tam každý najde ten svůj oblíbený žánr. Grog existuje již 22 let a kořeny pocházejí určitě z té muziky, kterou jsme v té době poslouchali, ale náš styl se od té doby samozřejmě vyvíjí. V jedné recenzi na naše poslední album se píše, že se jedná o „moderně znějící album, kde se tvrdost a syrovost mísí s melodickými pasážemi“, takže asi nejlepší bude, když si po poslechu našich songů každý udělá svůj názor, co za styl vlastně hrajeme. Hrajeme prostě muziku, která nás baví.

Není v dnešní době poměrně těžké se s takovým stylem prosadit?
Myslím si, že v naší malé republice s tak obrovským počtem kapel, je těžké se prosadit s jakýmkoliv stylem. Klubů nebo míst, kde si můžeš zajít na nějakou kapelu je poskrovnu a aby ti za hraní ještě někdo nabídl adekvátní honorář, je skoro zázrak. Samozřejmě v dnešní době internetu jsou možnosti zviditelnění vlastní tvorby podstatně větší, než třeba před dvaceti lety, ale zase ty možnosti mají všichni kolem tebe. Takže prosadit se v té záplavě muziky je o to těžší. Nás bohudík (nebo bohužel?) hudba neživí, každý v kapele má své zaměstnání, díky kterému si můžeme nějaké peníze vydělat a tak se věnovat našemu velkému, i když časově i finančně náročnému koníčku. Nejsme tlačeni existenčními problémy, nemusíme dělat ústupky, podbízet se trhu a můžeme opravdu hrát a dělat to, co chceme. Samozřejmě jsme moc rádi, když se naše songy hrají v éteru, píšou se o nás články, recenze, děláme spolu rozhovor, hrajeme pro naše fanoušky a je jedno, jestli v malém klubu nebo na velkém fesťáku, ale nemusíme „tlačit na pilu“ a dělat něco, co je proti našemu přesvědčení.

Je něco, co byste za celou svoji kariéru změnili?
Jak jsem se jíž zmínil, Grog se na hudební scéně pohybuje přes dvacet let. Když jsme kapelu zakládali, měli jsme samozřejmě naivní představu, že lehce prorazíme na světová pódia a do žebříčků hitparád. Postupem času člověk zjišťuje, jak u nás tento šoubyznys funguje a začne ze svých plánů slevovat. Určitě je to otázkou priorit a my jsme se tehdy rozhodli neobětovat úplně vše muzice, neopustit rodiny, práci, ale mít kapelu jako úžasného koníčka, který nás moc baví a bez kterého si život už nedovedeme představit. Možná jsme dnes mohli být jinde, ale pro mne je nejdůležitější to, že pořád hrajeme, vydáváme cédéčka, na naše koncerty stále chodí spousta fanoušků, za což jim patří velký dík, protože bez nich by to v žádném případě nešlo. Takže určitě za sebe bych nic zásadního neměnil.

Proč právě název Grog?
S nápadem založit nějakou „pořádnou“ kapelu přišel Bohdan Adamčík (basová kytara) s Romanem Polaczkem (kytara), kteří měli skupinu Capitol, kde se vystřídala spousta muzikantů různé úrovně, ale nic kloudného z toho nevzešlo. Oslovili mě, protože věděli, že se mi rozpadla moje kapela Radiator, kterou jsem zakládal v roce 1984 v dobách mého studia na bohumínském gymnáziu. No, a když za mnou kluci přišli a začali mi líčit, jaké mají velké plány, super zkušebnu, profi vybavení, aparaturu (samozřejmě si to hodně přibarvili, aby mě nalákali) a vzhledem k tomu, že jsem fakt chtěl hodně hrát, tak jsem na nabídku kývnul. Pak jsme vyzkoušeli několik bubeníků, ale vzhledem k jejich nespolehlivosti jsem nakonec přitáhl mého bývalého spoluhráče z Radiatoru Martina Valuštíka. Tím vznikla vlastně první sestava kapely a my jsme začali vážně diskutovat o jejím názvu. Každý si doma připravil seznam preferovaných názvů a o nich jsme pak na zkušebně vášnivě debatovali. (Přeloženo do normální řeči: parádně jsme se hádali. To víš, název kapely je rozhodnutí na celý život). Nakonec jsme se kupodivu všichni shodli na názvu Grog, který měl v seznamu bubeník Martin. Z původní sestavy jsem ale zůstal už jen já, takže jsem jediný zakládající člen kapely Grog, který tu rockovou káru táhne dál od začátku. Kromě mě jsou v současnosti v kapele ještě (a vezmu to po řadě, jak kluci v průběhu let do kapely přicházeli) zpěvák Dalibor „Panther“ Halamíček, bubeník Roman „Malvin“ Horníček, kytarista Mirek Satora a basový kytarista Honza „Valda“ Valuštík (mimochodem mladší brácha našeho prvního bubeníka).

Nedávno jste vydali novou desku Mona Lisa ze Stodolní. Jste s ní stoprocentně spokojeni nebo byste postupem času něco změnili?
Vždycky, když tvoříš nové skladby na album, jsi přesvědčen, že je to to nejlepší, co jsi kdy udělal. Vzhledem k tomu, že jsme při nahrávání nebyli tlačeni časem, měli jsme možnost si ve studiu s jednotlivými stopami a zvukem opravdu pohrát. Takže pro mne je toto CD skutečně to nejlepší, co jsme zatím natočili. Upřímně jsem překvapen, jak velký zájem mezi fanoušky o toto CD je. Co se týká ohlasů, tak jsem ještě nezaznamenal negativní reakci. Album je pestré, takže každý si tam najde tu svou oblíbenou skladbu. Samozřejmě s odstupem času si říkáš, že jsme něco mohli udělat jinak, jiný zvuk, jiný poměr nástrojů, ale tak je to vždycky. To tě posouvá dál a inspiruje při natáčení nových songů tak, aby to příští CD bylo zase to nejlepší, jaké jsi kdy natočil.

Má název desky nějakou zvláštní historii?
Už se mne na to párkrát někdo ptal a já si dělám legraci, že je to z toho důvodu, aby bylo naše album lehce k nalezení na internetu. Hledáš informace o Moně Lise a najdeš CD kapely Grog, chceš se pobavit na nejznámější ostravské ulici se spoustou barů a klubů, na Stodolní ulici, a opět najdeš CD kapely Grog. Ve skutečnosti je stejnojmenná skladba inspirována příběhem jednoho z našich známých, který se bezhlavě zamiloval do striptýzové tanečnice z jednoho klubu pro pány, právě na Stodolní ulici. Stálo ho to spoustu peněz a přesvědčování, že jí zajistí lepší život, ale dovedeš si představit, jak to stejně nakonec skončilo. Ale protože se už začínají vyptávat i naše partnerky a manželky, jak to vlastně bylo, tak vždycky důrazně dodávám, že se opravdu, ale opravdu nejednalo o žádného člena naší kapely.

Stávají se Vám nějaké zvláštní momenty třeba s fanynkami při koncertech?
Jak říká s nadsázkou jeden nejmenovaný muzikant z naší kapely: „Jediný důvod, proč hraju v kapele, jsou ty krásné fanynky…“. Takže samozřejmě za tu dobu, co hrajeme, těch „zvláštních“ momentů s fanynkami bylo nespočet. Většina je ale z pochopitelných důvodů nepublikovatelná. I když samozřejmě, když jsme byli mladší (čti: pro fanynky atraktivnější), bylo to celkem divoké. Teď už jsme se poměrně uklidnili. Nějaké náznaky si můžeš přečíst na našem oficiálním webu www.grog.cz v sekci Historie, ale ostatní bychom si rádi v zájmu vlastní bezpečnosti ponechali pro sebe. Musíš brát ohledy na naše rodiny.

Co v nejbližší době plánujete?
Jak jsme se už zmínili, vydali jsme letos naše páté řadové album s 15 autorskými songy a chtěli bychom ho představit co nejširšímu okruhu posluchačů. Mám radost z toho, že se objevily velmi pochvalné recenze na toto CD v hudebních časopisech a na hudebních portálech, máme kladné ohlasy od našich fanoušků i ze zahraničí, dělali jsme nějaké rozhovory pro časopisy a rádia, písničky z tohoto alba se hrají na rádiích po celé republice a ještě spoustu toho je v jednání, takže i když zrovna nehrajeme, práce je dost. Určitě bychom chtěli natočit i videoklip k novému CD a hlavně hrát, hrát a hrát. Vždyť pro to to přece děláme, ne? No a kvůli těm fanynkám samozřejmě…

Za rozhovor děkuje Dominik Holomáč