Bohdan Mikolášek 75

24.11.2023 - 10:14

Dne 2.prosince 2023 od 19:30 uvede Bohdan Mikolášek v den svých 75. narozenin v kostele U Martina ve zdi v Praze 1 cyklus písní, kterému bude dominovat jeho nejslavnější píseň Dům, kde bydlí láska. Slovo dům se bude vyskytovat i v dalších písních: Namaluj brácho dům, Nezavírej dům, Domů zpátky. Ostatně nad vchodem Dvakačovického kostela, kde jako kazatel třicet let působil jeho otec ThDr. Adrian Mikolášek, je velkými písmeny napsáno „DŮM MŮJ“.

Bohdana Mikoláška jsme požádali o rozhovor.

Bohdane, Dům, kde bydlí láska je tvoje kultovní píseň. Co tě k ní inspirovalo?

Kultovní byla doba, která mě nechala zahrát tuhle píseň v televizi v záznamu v kultovním divadle Semafor. Na kulty moc nejsem, říkám jí spíš doba kulturní. Doba, kdy Beatles byli všichni čtyři, Suchý byl ještě Šlitr. Doba kdy se věřilo, že písnička dovede změnit svět. Kdy, jak já říkávám, se slovo láska vrátilo z postele zpět do kostela:). Zažít do celých těch idealistických tzv let šedesátých v necelých dvaceti i naše Jaro 68 a mít s kytaru v ruce … stačilo tu dobu jen zazpívat:). Když si dnes pamětníci, nebo jejich děti, přejí právě tuhle píseň, vím skromně, že to je i ta doba, na kterou lze i v dobrém vzpomínat. Jako na všechny doby, kdy – byť na chvíli – zkoušely věci být lepší.

Tvůj letošní pořad je postavený na slově dům. Proč? Co tě k tomu vedlo?

Je to nápis na ,” tatínkově “ kostele v Dvakačovicich na Chrudimsku… Jsme s Janou oba děti z farářských rodin. To poslání nese s sebou i to, být posílán z místa na místo. Nebo sám hledat to další. Najednou to slovo dům ztrácí ty kameny a cihly a je spíš symbolem toho uvnitř – těch, co v něm bydlí. Jistě je dobré, aby střechou nad hlavou tam chvíli nepršelo a v závětří vyhlížet z okna. Ta naše všechna stěhování mají zkušenost. Vlast nemá nic společného s vlastnictvím.

A kde jsi vlastně doma?

Je to v těch souvislostech nejčastější otázka na náš odchod – českého novináře, který sám má ve své hymně otazník:). Odpověď … vlastníme svých domů několik. To “Doma” .. v Zürichu, “Domov” máme v Praze, v Česku a “Dům” v Dalmácii, kde se narodil můj tatínek. Jana v jednom jejím kázání objevila, že předci našich kamenných kostelů spali cestou z otroctví Egypta ve stanech. Aby se konečně cítili někde doma, postavili na pevném místě kamenný chrám. Jejich Dům.

Když se čeští evangelíci po tolerančním patentu směli vrátit ke své víře, napsali si nad portál chrámu ve Dvakačovicich “Dům Můj ….” A tak jsme se tam třicet let cítili jako doma. Asi právě v kostelních souvislostech, které pro nás od dětství neměly romantiku nebes ani ťukání si na čelo, jsem si i v písničkách vystačil se slovy co nejcivilnějšími .. dopis pro komunikaci, dům pro společenství. Samozřejmě když v písní Namaluj brácho dům dělal ten dům bim bam, byl to kostel ... ale na dětské kresbě. V češtině i pokoj patří k domu. Dům, jako adresa, s balkonem pro Julii, dům jako cíl i směr ... když tu někdo už není, prý je na “cestě domů”. Nebo vesele cestou z vojny Domů zpátky s kytarou ve vlaku. ...ale stejně, jak se mi někde objeví dům ... hned to někde bude zvonit:).

Tvým hostem in memoriam je tvůj otec Adrian. Můžeš se s námi podělit o nejhezčí vzpomínku na něho?

Ke všem těm mým domům jsem na závěr vybral jinou budovu – Ne na konec ale jakoby na cestu! MŮJ VĚTRNÝ MLÝN. Objevil jsem, že ten úsměv nad všemi těmi směšnými Don Quichoty psal Cervantes naopak jako kritiku nám všem, kteří se smějí těm, kdo se – za našimi nadpisy a ideály snaží jít – a to reálně. Píseň jsem věnoval svému otci ... ano, už je na nebi. Byl to realista. Jeho jméno ThDr. Adrian Mikolášek je zde v kostele psáno nejen na pamětní desce, nejen v autorství návrhu toho krásného prostoru, barev a nápisů – ale, jak vždy cítím ze setkání – je vytesáno ve vzpomínkách lidí, kteří ho zažili a v díle, které zanechal. Při poslední návštěvě v nemocnici, při ohlédnutí ve dveřích mě vyprovodilo jeho "pochodem v chod!"

Takže v sobotu 2. prosince U Martina ve zdi v Praze oslavíme společně s Bohdanem Mikoláškem jeho 75. narozeniny. Na začátek koncertu Bohdan zahraje All you need Is love, tu samou píseň, kterou hrával ve dvakačovickém kostele poté, co jeho otec skončil své kázání. Ano, všichni potřebujeme lásku. A Bohdan Mikolášek ji umí rozdávat. Proto se na jeho koncert velice těším.

Ivan Rössler