Abraxas si po čtyřiceti letech našel svůj klid

06.04.2016 - 08:02

Oslavit čtyřicet let na hudební scéně je opravdu velký počin. Mnoho kapel, pokud slaví takové výročí, tak často vystupuje pouze sporadicky či jen při příležitostech jako je oslava jubilea. Často už jde jen o oprašování svých velkých evergreenů a vzpomínání. To se však nedá říct o energické skupině Abraxas, která má neustále chuť vydávat nové věci a zásobovat své posluchače kvalitními funky peckami. Abraxas i po tolika letech dokáže roztančit celý parket.

Lídrem této skupiny je již od samotného počátku Slávek Janda, který krom kytary obohacuje skladby svým specifickým zpěvem. V loňském roce vydal Abraxas zbrusu nové autorské album Klid. Z této desky má hitový potencionál zejména stejnojmenný Klid, Žízeň a Už tady jsou. K těmto písním vznikly i originální videoklipy. I po čtyřiceti letech má Abraxas své zasloužené místo v elitní společnosti české hudební scény. Touto formací prošli výteční muzikanti jako Vladimír Padrůněk, Lubomír Nohavica, Antonín Smrčka.

Zajímavostí je, že současný bubeník Abraxasu Eduard Štěpánek alternuje Miloše Meiera v metalové kapele Dymytry. Dalším faktem, co stojí za připomenutí, je samotný žánrový vývoj kapely. Kapela prodělala značný žánrový vývoj. V sedmdesátých letech hrála art rock, v osmdesátých kapelu ovlivnil vzestup funkové muziky.

Novinky z tábora Abraxas přináší hudební server MuziMax.cz v rozhovoru se Slávkem Jandou.

Čtyřicítka Abraxasu je na krku. Jak budete slavit čtyři dekády činnosti? Lze očekávat nějaký velkolepý narozeninový koncert?
V květnu vyjde kompilace čtyřiceti písní a koncert bude rozšířen o skladby ze všech historických období, tedy i takové, které jsme nehráli už léta. Takže vlastně letos bude special program, se kterým jezdíme po vlastech českých. V Praze budeme hrát v Rockcafe 2.6.

Kde se po tolika letech pořád v Abraxasu bere chuť tvořit nové věci a koncertovat?
Muzika je láska na celý život, takže dokud člověk může, tak hraje.

V úvodu jsem zmínil, že z art rocku jste v osmdesátých letech našli zalíbení ve funky stylu. Co vás v tom ovlivnilo? Mohou za to zahraniční interpreti?
Na začátku jsme poslouchali hodně jazzrock, ale taky Pink Floyd, Hendrixe a prostě kapely tehdejší doby. Ale to byla jiná doba. Tehdá za rok se v hudbě stalo mnoho věcí. Nejen, že vznikalo množství nahrávek, a některé z nich se poslouchají ještě dnes. Vznikaly uplně nové žánry a styly. Protože jsem začínal na blues, tak jsem měl blízko i k funky, ale třeba i latině. Samozřejmě rock and roll je základ.

Jak vznikala loňská deska Klid? Jak zpětně hodnotíte její vydání? Kdo se podílel na tvorbě a produkci desky?
Tak jako každá deska. Složí se písničky a pak se nahrajou. Hudbu jsem složil já a texty Petr Soukup.

Kolik skladeb z poslední desky hrajete na koncertech?
Na koncertě jsme schopni zahrát pět skladeb, ale ne pokaždé hrajeme všechny. Musíme hrát i zásadní naše hity, na které publikum čeká. Takže se to odvíjí od délky koncertu. Ne vždy hrajeme sami a musíme koncert zkracovat.

Z poslední desky zní hodně tanečně Žízeň. I text je velmi chytlavý. Máte ambice dobýt českou taneční scénu?
Dobýt taneční scénu to zní spíš jako vtip.

Jak zvládá váš bubeník Eduard Štěpánek hrát v Abraxasu a zaskakovat v Dymytry? Není to nějaká komplikace sladit termíny na případná vystoupení?
Někdy bohužel komplikace jsou a pak s námi musí někdo zaskočit. Hrajeme třeba s Pepou Cigánkem nebo Davidem Růžičkou.

Slávku, více než čtyřicet let působíte v českých hudebních vodách. Máte plno vzpomínek a zážitků. Jak hodnotíte vývoj populární scény do současnosti?
Nerad to říkám ale zdá se mi, že to jde s muzikou od desíti k pěti. Ale věřím, že se to do budoucna zlepší, ale hned tak to nebude. Myslím, že tři dekády byla hodně silná šedesátá až osmdesátá léta. Ještě trochu devadesátky, ale po roce 2000 se to zastavilo. No a jak se dnes říká, máme teď dobu recyklace.

Proč vlastně Abraxas měl v devadesátých letech pauzu?
Jenom na začátku. Od roku 1995 jsme už zase hráli. Já tehdá byl blázen do funky a latiny a měl kapelu Yandim band, kde hrál třeba Roman Holý, Imran Zangi, Ivan Myslikovjan, zpívaly dvě zpěvačky Jaya a Athina a především už tehdá tam hrál Ivan Doležálek , který je už 6. rokem v Abraxasu.

Dá se hudbou v současnosti uživit? Kdo se stará o management kapely?
Jen koncertováním se uživí opravdu málokdo. Když třeba ale děláte muziku pro film nebo reklamy nebo máte studio, tak to tak trochu jde. Ale rozhodně se nedá spoléhat jen na hraní. Hudba je především řehole, je to způsob života. Někdy máte pořádně hluboko do kapsy a jindy si zase žijete dobře. Jste jednou nahoře a jindy dole. Ale to už asi k umění patří. Když se podívám do minulosti, tak většinou ti největší geniové nedopadli dobře a v současné době tomu není jinak. Stačí jen si vzpomenout např na Michaela Jacksona, Jimiho Hendrixe a z minulosti na Mozarta a musí být každému jasné, že takový život nese v sobě velká rizika. Máme ted nového manažera Petra Hradeckého, který je velice vitální a stará se o nás.

Co byste čtenářům hudebnímu serveru www.muzimax.cz vzkázal?
Čtenářům bych rád popřál především spoustu dobré muziky a taky aby se nenechávali opít rohlíkem. Ale zejména, aby pěstovali hudební vkus a nepodléhali jen medialní masáži.

Za příjemný rozhovor Slávku Jandovi děkuje Grigorij ,,Gizzy“ Orljanski