Smrtislavův křest Notorického samotáře se hravě obešel i bez obřadu

03.06.2016 - 11:15

Pražská alternativní rocková čtveřice, která si říká Smrtislav, pokřtila ve středu 1. června ve vršovickém Café V lese zbrusu novou desku Notorickej samotář. Vydání alba s nimi oslavila opavská formace Munroe a kapela N.O.D.U.R. pocházející ze Znojma.

Hned po skončení koncertu člověka mohla napadnout otázka, proč si Smrtislav na svůj křest vybral právě Munroe a N.O.D.U.R. Tříčlenní Munroe, kteří zahráli jako první, do jejich oblasti působení dobře zapadají – prosazují minimalistický styl ve stylu The White Stripes, k úspěchu jim stačí kytara, bubny, tamburína, rumbakoule (kterou si mnozí pamatují hlavně z hodin hudební výchovy) a vokály. Mezi jednotlivými songy pustí do éteru pár vesmírných zvuků a na pozadí hodí pro oko příjemné projekce pavučin a korun stromů, takže si skutečně na chvíli připadáte jako v lese.

Trošku se předvádí, což je takový malý nešvar českých muzikantů – někdy by mohli s tím házením vlasy a „profláknutými“ triky s kytarou nad hlavou ubrat. Odvádí to pozornost od jejich zajímavých, tajemných a občas dvojsmyslných textů podtržených líbivou melodií. Zřejmě aby opět připomněli, že jsme vlastně „v lese“, odehrají překvapivě úžasně znějící rockový cover staré nahrávky Chmýří od Sally Sellingové z roku 1968. Rozloučí se songem Z čistého nebe, jehož rozhodně „koukatelný“ klip najdete na YouTube. Nutno dodat, že s touto skupinou spolupracuje Karel ‚Kay‘ Buriánek, kytarista ze Sunshine, ve kterých účinkuje jako baskytarista i frontman Smrtislava Pavel Litvaj aka Tuzex Christ.

Munroe opouští pódium a nastupují N.O.D.U.R. složení ze čtyř členů. Oproti Munroe mají tu nevýhodu, že jsou na line-upu hned před zlatým hřebem večera a navíc se stylově spíše vymykají. Znějí podobně jako blink-182 nebo tuzemští Mandrage a kromě mainstreamového soundu to dokazují i lehce metrosexuálním vzhledem a vyplňováním hluchých míst bezduchými slabikami (čtenář si je jistě domyslí sám). Korunu tomu nasadí při zazpívání laciného „tak rozjedeme párty – za kapesný od mámy“ či „poleť se mnou, anděli“ – onen anděl se objevil hned v několika skladbách. Ke konci už zpěvák zřejmě pociťuje vzrůstající napětí v sále. Zeptá se, kdo se už těší na Smrtislava, a následně dodává, že by jeho kapela už asi měla jít do p…

Při nástupu Smrtislava těsně po půl desáté začínají noví návštěvníci výrazně zaplňovat sál, kde začíná být takřka nedýchatelno. To ale zjevně nikoho neodrazuje. Z backstage se vynoří Tuzex v černém klobouku a kožené bundě a dav se rozjásá. Vystoupení odstartuje novinkou Sama doma z Notorického samotáře, hned po něm zazpívá starší Skrytej talent. Tuzex si nepotrpí na žádné nudné triky, jakoby z recese zkouší pár nesmělých, rádoby disco pohybů, a jde jasně poznat, že se nebere tak vážně jako jeho pódioví předchůdci.

Pomalejší song Ani smrt nás nerozdělí dokazuje, že je Smrtislav možná opravdu poslední romantik na světě, jak nedávno uvedl v jednom rozhovoru. Po „fóru s melounama“ logicky následují taktéž romancí načichlé 2 000 000 světelnejch let a svou autorskou část zakončuje peckou Lovkyně. Ačkoli si Tuzex neustále stěžuje, že není čas, jako přídavek padne Kotvaldovo Milujem se čím dál víc (které je při použití obecné češtiny mnohem „poslouchatelnější“ než originál z roku 1990) a nakonec největší Smrtislavův hit V noci se mi zdálo. Skutečného křtu jsme se sice nedočkali, ale i tak to rozhodně stálo za to.

Zlí jazykové tvrdí, že Smrtislav kopíruje pop rock 90. let, zvláště pak kapely Lucie a Wanastowi Vjecy. Tuzexův hlas ne nepodobný Kollerovu a jeho černokněžnický klobouk á la Kodym by k tomu koneckonců mohl svádět, ale na koncertě je Smrtislav zárukou intenzivního zážitku z živého vystoupení a jeho podmanivé texty se vám vryjí do paměti tak, že si je další den nevědomky broukáte. Tato kapela se nepochybně zapíše do historie a je jen otázkou času, kdy začne vyprodávat stadiony.