(LI)METALová štáááva jako křen..... aneb Live Is Life!!!

Dedikace: Tento report je věnován Cethy.

Možná taky znáte ten internetovej fór, kde si na fotce ta malá holčička lehce poodkrývá kalhotky, zvědavý chlapeček jí tam do toho rozkroku nakukuje a ona mu nekompromisně říká: „ Tak s tímhle budu ovládat tvůj život.“

Ano, tomuto světu vládne žena. O čemž jsem se přesvědčil v pátek, kdy moje kamarádka Cethy způsobila, že místo aby jela do Křenovic sama, nakonec měla plné auto, kdy polovinu čítali dva chlapi, a polovinu z oné poloviny jsem čítal já. A to Vám můžu upřímně říct, že do jakýchkoliv kalhotek jsem už pěkně dlouho nekoukal. ;-))) Maximálně do jistého pyžama, ale to si nechám pro sebe.

Jakási objížďka kolem Karlosových Blažovic a zmatená Baba Navigace měla alespoň onu výhodu, že se člen naší výpravy Pája mohl vyčůrat. Hm, třeba bude v místě příští rok větší úroda obilí, což by se nám pivařům jistě líbilo.

Z technického hlediska začal koncert solidně, protože když jsem chtěl začít fotit, zjistil jsem, že mi jaxi v kraťasech chybí aparát. Tedy rozuměno fofoaparát (no vždyť píšu, že jsem chtěl JENOM fotit ;-). Nicméně poněvadž se mi to už jednou takhle stalo, stačilo otevřít auto a – byl kluk tam! Nic se mu nestalo, neb dopadl měkce – přímo na Katčin polštářek Limetal z pražské Barči.

Naštěstí jsme brněnskou heavy metalovou stálici TITANIC až natolik moc neprošvihli, mimo jiné i proto, že prý byl výpadek aparátu („Zas něco!“;-),  a kapela musela cca 20 minut stát (i když tomu moc nerozumím, jak lze hovořit o stání, když je výpadek aparátu ;-). Hory doly černý les, ať žije aparát!!

Jihomoravský parník křtí v těchto měsících svoje nové CD, Metalovej Svátek Živě, natočený na loňských Metalových Vánocích v brněnském Semálu. Vlastně úplně první živák v mnohaletých dějinách Titaniku, ježto L.P. 1912 to byl spíš „mrtvák“... Pokud se křest kotoučku odehrál, my jsme ho bohužel nestihli, ale netřeba příliš naříkavého truchlení, neboť tohle CD se bude polívat ještě mockrát a jistojistě si pomyslně kraje Champagne ještě užijeme. Mimochodem, byli jste někdy v kraji Champagne? Ne? Tak to Vám můžu vyprávět: já tam taky nebyl, ale prej je tam moc hezky.

Přicházeli jsme do areálu přesně v okamžiku, kdy dohrávala „Svině“ Tchýně z dvojky Ábel, aby následovala „novinka“ z Double Time Zrcadlo. Z Titaniku v klasické sestavě Černý – Hanák – Enčev – Škaroupka čišela obrovská radost z hraní, zejména frontman Zdenál působil strašně spokojeně, vibroval s kytarou jak artista se skleničkami (ehm, ty asi přišly pozdějc ;-).

Leč též basák Hanák - čím dál tím více připomínající svoji vizáží kultovního Iggy Popa, který by se ovšem v Křenovicích musel přejmenovat na Iggy Metal – se mohutně zubil na všechny strany, a zdálo se, že kdyby náhodou potřeboval rovnátka, museli by mu je dentisti udělat jedině z pořádně tlustých basových strun. ;-)  

Titanici nám předvedli vlastně solidní průřez prakticky celou svou zásadní tvorbou, vraceli se samozřejmě k jedničce, takže pitoreskním křenovickým areálem duněla Ďábelská mumie, stejně jako se tam nemusela svlékat vždy obnažená Figurína, jakožto jedna z nejkrásnějších balad, jež kdy byla v tuzemském metalu stvořena. A přijeli nakonec i Iron Maiden...pardon, jenom Železná panna. Ale že byla ještě panna, tomu nikdo nevěří. Poněvadž celistvost jejího hymenu musely už minimálně po třiceti vteřinách natrhnout ty příšerně, příšerně krásný decibely.

Tak tenhleten fesťák se jmenuje Když se chlapi sejdou, po vzoru refrénu helloweenovské vypalovačky Chlapi sobě z Double Time, ale myslím, že krásné ženy také neměly zakázán vstup. ;-) Tož když se chlapi a ženský sejdou, tak si spolu mohou i zatančit, což se mi poštěstilo, až se mi zatočila hlava a museli jsme směr tance změnit. - Ehm, pakliže to z předchozího textu zcela jednoznačně nevyplynulo, tancoval jsem se ženou, nikoliv s chlapem. ;-)

Přátelé, víte, kdo je agravant? Tak to je ten, komu sice něco trochu je, ale zveličuje to a přibarvuje. Narozdíl od Simulanta, kterýmu nic není a jenom předstírá. Nevím sice, jestli na starodávném Titaniku byl někdo simulant (hm, asi ne, tam fakt nebylo už co předstírat), ale jedno vím jistě: ti, kdo se tehdy plavili a mnozí posléze i utopili, nejenomže neměli štěstí jako takové. Ale rozhodně neměli to štěstí vyslechnout si tak báječnou hitovku, jako je – Simulant; a to i přesto, že hojně užívaný plzeňský lék se už tehdy vařil, protože ten šikovnej Pepa Groll ho vymyslel již počínaje L.P. 1842.

Máte doma gramofon? Já dokonce dva. Jeden už sice skoro dosluhuje (taky je starej cca 50 let), ale ten druhej čítá pouze 26 roků a fachčí tím pádem furt dost slušně. „Dvacetkrát svý desky obracím / a pokaždý je to nářez / příbuzní se raděj vytrácí / říkají ten kluk je blázen“.

No naštěstí se nevytráceli fanoušci (asi to nebyli příbuzní), ba naopak – před stejdží jich přibývalo a halekali společně s „Černochem“ „Gramofon mi daj’ / pak mi nadávaj’“.  Holt Metalovej svátek živě.

Zvuk nebyl vůbec špatný, Titanic zněl dost dobře, hutně, i když úplnej top to nebyl, to je fakt, protože na mne působila jistá rezonanční, lehce dunící lavina. Toto je ovšem velmi subjektivní, protože záleží na tom, kde přesně stojíte, jak jste daleko od reproduktorů, kdo na Vás zrovna mluví, jak často chodíte na ORL a tak dál.

Na LIMETAL mi připadalo, že se sound ještě více vyčistil a bylo to fakt absolutně super. Tihleti hraničtí bardi bez hranic si pořídili hudební zbrojní průkaz proto, aby do nás hned úvodem mohli vpálit Pravdu ukáže čas (pro případné, do metalu pozdějc příchozí, původně Tvá odvrácená tvář). „Nám vodu kázal / a sám víno pil“, to není otázka jenom hudebního šoubyznysu, to je otázka celých našich člověčích životů, vztahů, setkávání a rozcházení. Smekám před texty génia Jury Šperla, opravdu smekám.

Možná to zní až trošku neuvěřitelně, ale novodobá formace Limetal stihla cca za rok své existence vydat už 4 kotoučky (sic!), takže si můžete být jisti, že křenovické (a brněnské a blažovické a jiříkovické a já nevím které ještě) publikum se teda fakt nudit nemohlo.

Chcete staré citronovské „předělávky“? – Máte je mít!  Sto falešných frází (Už zase mi scházíš) anebo Šarvátka (Moravská děvčátka) musely uspokojit i tu nejnáročnější ženu (včetně chlapa). Stejně jako prakticky závěrečné pecky Dej si s tím pohov („vymačkat jako citrón“ – wow wow wow...) anebo aktuálního přeaktuálního smyslu nabývající Už víme svý.

Stejně tak svěže působily vzorky z CD Bigbítový Pánbů L.P. 2010, Bigbít a Kurtizány. Zejména Kurtizány jsou fantasticky magická záležitost, zonka jako hrom a blesky, a naživo zněla vskutku úchvatně. Skoro jako kdyby mne nějaká ta kurtizána objímala. Nohama, ha ha.

Jenomže Limetal není jenom výborná muzika, to je taky šou jako cirkus. Pravda, ti starší kluci už s tím pohybem nakládají opatrnějc (i když i takové poctivé grimasy Jardy Bartoně jsou slušným tělocvičným úkonem, jasně na jedničku), ale co na pódiu předvádí zpěvák Fany Michalík, to je doslova k neuvěření.

Zažil jsem v Křenovicích Limetal poprvé naživo (ano, přiznávám se, byl jsem v tomto směru dost solidní prvnička) a poprvé jsem z toho málem omdlel. Fany působil asi jako čtyřikrát zrychlený záznam spartakiády, cvičil, upažoval, vzpažoval, krokoval, lítal (to na spartakiádě nebylo, to je fakt) a do onoho veškerého tělocviku naprosto famózně pěl.

Chlape, nechápu, jak to můžeš energeticky všechno zvládat, možná chodíš pravidelně do posilovny (rozuměno buď zkušebna Limetalu anebo vybrané restaurační zařízení), ale to asi ne, svaly na Tobě moc nevidím. Tvůj nejsilnější „sval“ není jeden, ty jsou dva: hlasivky a srdce.    

Srdce, které bije pro poctivou muziku a pro fanoušky, pro nádhernej zážitek, kterej si z Křenovic odvážím já. Jo a taky musím pochválit nestora Jardu Bartoně – před chvílí jsem o něm Cethy do mejlu napsal: „Strašně mne překvapil, jak byl nenucenej. Ty metalový hvězdy jsou dneska všechny takový slušný, ale někde cítíš, že se do toho nutí, u něho ne. To byla totální upřímnost, obrovská radost z hraní a z fanoušků. Paráda.“

Limetal žije skvělým aktuálním životem, a proto je jasné, že nečerpá jenom z dávné či méně dávné minulosti. Čistě limetalovské novinky ze singlů, symptomatická Na tenkém ledě, mrazivý Posel špatných zpráv anebo jasná hitovka Chiméra času, vyzněly jako posel skvělých zpráv, který přes den bruslí na bezpečně zamrzlé přehradě a těší se na večeři s nádhernou prsatou Chimérou. ;-)

Koncert asi dost táhl, poněvadž jsem v areálu potkal děsně moc známých, ba dokonce o některých jsem ani netušil, že mými známými jsou. ;-) Nicméně třeba bývalého šéfa fanklubu Kreysonu Elanna anebo fotografa a neúnavného pořadatele Jirku Sitára (díky pánové moc za všechno!) jsem samozřejmě poznal, a ty ostatní pivopitelně taktéž moc zdravím! Jo a za výčepem Pačess Wolf, kytarista black metalových Asgard a motor vynikajícího slavkovského pivovaru, jehož jedenáctka Titanic Beer Time a dvanáctka Slavkov hutnila proudem stejně jako muzika.   

A když už tady byli Iron Maiden, tak proč ne Judas Priest? Všichni před pódiem spojení, všichni tak říkajíc United, zpívali V tu ránu a těšili se na krásnou noc. Kluci a holky se vzájemně mačkali, ale na tu konkrétní „šťávu“ si přeci jen ještě chvíli počkali. ;-)))

Ovšem zřejmě největším dosavadním šlágrem Limetalu je MayDay. Tohlencto letecké volání o pomoc, které kdysi trochu jiným způsobem zpracoval i Aleš Brichta s Arakainem, dostává v produkci Limetalu velice smyslnou, rozuměno dvojsmyslnou podobu. „Mayday / dnes to prostě nejde / a ty jsi na tom stejně - jako jááááááááá.“

A propos, můžu na závěr nějakou slovní hříčku? - Neříkáte nic, tak jo. ;-)

MY DAY – DNES TO PROSTĚ ŠLO!

Metal-Line "Dědek"