Léto více a více - Letovice!

12.08.2016 - 12:27

Reportáže

aneb

POVÍDKA O OKURKÁCH, DÝNÍCH, ČERNÉ HOŘE A JEDNOM DOBŘE ZAPITÉM SVÁTKU

Tišnovská rozhledna Klucanina na nás majestátně shlíží, když navzdory různým objížďkám startujeme vstříc letovickým hudebním zážitkům. Dědinami jako Jamné, Železné anebo Černá Hora řeže Shaumal nejenom zatáčky, ale též tropické teploty; když následně vystupuji z auta, na mém sedadle to vypadá, jako kdyby se počůralo malé děcko.   

Hmm, místní RockŠpíl se honosí již 6. ročníkem, takže se zdá být jasné, že místní pořadatelé vskutku umí. Ono taky celkem 6 kapel (z toho 2 legendy) za pouhou stovku představuje hóóódně velké lákadlo, stejně jako nádherně napěněná Černá Hora desítka i dvanáctka (polotmavý Kern chyběl), půllitrovka vína s kofolou za 39 anebo samostatný grillbar s klobáskami, stejky a dalšími rozličnými zdravotními přípravky.

Místní areál přilehlého fotbalového stadionku (proto musím ocenit přiléhavý název RockŠpíl), s o co méně přilehlými, o to nádhernějšími lesy, má snad jenom dvě vady. Vyvýšená terasa s pódiem obsahuje poměrně málo lavic pro diváky, třebaže pod terasou je lavic dost a dost. Když se pořadatelů ptám proč tomu tak, dostává se mi vysvětlení, že záměrem je ponechat před stejdží volný prostor jakožto taneční parket. Chápu – ačkoli zatím nikdo netancuje, v pozdních nočních hodinách bude atmosféra zřejmě výrazně „nutričně“ hodnotnější.

Vlhké JZD

Druhou pihou na kráse je skleněné zastřešení pódia a chodbičky vedle baru, takže inkriminované prostory začínají velice brzičko připomínat výkonné pařeniště zemědělského družstva. My přítomní začínáme zrát opravdu velmi rychle: ti štíhlejší dozrávají v okurky salátovky, já začínám působit jako dobře uzrálá dýně a jistý pán vedle mne počínal svou barvou nebezpečně připomínat rajče.

Tuto situaci komentuje rovněž zpěvák a kytarista ALBANDU Jaroslav Albert Kronek, jenž hovoří o tom, že je celý mokrý, načež se věc snaží konzultovat i s baskytaristou a „hovězím“ vokalistou Liborem Tygrem Machatou. Já osobně jsem zvýšenou tělesnou vlhkost frontmana samozřejmě nezkoumal, ale na své si možná přišly fanynky, jež jej po skončení albandovského setu mohutně obklopily a ze štíhlého vysokého elegána okamžitě, alespoň vizuálně, učinily další produkt rostlinné výroby - v důsledku obsypání svými těly (a pochopitelně i většími či menšími bobulemi ;-) – nastalo nic jiného než zralý hrozen. Koneckonců, proč ne, Albert má přece - nejen víno - rád...

Jelikož jen malý kousíček od letovického jeviště projížděly vlaky, doufal jsem, že by nějaký sympatický či symptomatický mohl projet právě ve chvíli, kdy se bude hrát Knajpa U Indiána a bude se zpívat „Jdou léta jdou / letí a pádí / řítí se nocí jak vlak“. Ale zřejmě protože nebyla ještě noc – což dobře patrno z naší fotogalerie – tak se vlak „opozdil“ a přijel až na Zbude ze mne půl.

Tato výborná zonka ze singlu, který Alband před posluchači dosti pečlivě „utajuje“ (zkrátka jej na koncertech neprodává, což mi tedy moje stará dědkovská hlava fakt nebere), zazněla v těsném sousedství se druhou singlovkou, slovní hříčkou Let let.

Svátek Tygra

A panáky jenom lítaly, jelikož Tygr slavil ten den svátek, a tudíž zlí jazykové tvrdí, že se ten den ve skladu lihovin místního baru výrazně vyprázdnilo. Ale aby nedošlo k omylu, Tygřík svoje party (či snad svoji párty) zvládl naprosto bravurně a profesionálně. Každopádně vypadal v průběhu koncertu na své židličce notně spokojeně, ale každopádně myslím, že byl docela rád, že může sedět. Asi takové pomyslně poděkování platformě akustického rocku, při níž se opravdu sedět může.

V tomto kontextu působilo sice Liborovo triko s nápisem „hard rock“ jako dobře řízená provokace, ba skoro jako „teroristický“ útok vůči všem metalistům, ale tak zase na druhou stranu asi lepší, než kdyby tam Libor seděl nahej, že jo. To by pro něj totiž asi brzo přijeli a nebyl by ani ten akustickej rock. I když - poněvadž Liborova konstituce je postavou pořádnýho chlapa - možná by se konal i další hrozen...

No a tak nám ten „metal“ zachraňoval alespoň kytarista Mirek Horňák, jemuž se v jisté fázi albanďáckého vývoje podařilo do starodávné skladby Jednou se vrátím propašovat semi-akustické prvky, rozuměno tedy prvky tvrdší, tak říkajíc poloelektrické. Dokonce si kvůli tomu kdysi koupil speciální novou kytaru, takovou přinesl oběť! A má i novýho Marshalla, tenhle jeden kytarovej maršál. Inu, malej, ale šikovnej! No hlavně že tu katastrofu z roku 1912 ve zdraví do dnešních dnů přežil.

Bubeník Víťa Franěk měl ten den „dvoják“, neboť vystupoval později ještě s Dogma Art, a tak aby toho nebylo moc, přivezl si tentokrát jenom klasické bicí a „zvuky Afriky“ nechal doma. Ale bacha, Víťo, na hemeroidy, přeci jen, už nejsi nejmladší (že seš v tomhle směru v kapele spolu se Zbyňkem king, to Tě nesmí uklidňovat), a když přesedáš mezi dvěma soupravami, přeci jen ta prdelka si aspoň chvilku odpočine, že.

A propos, klávesista a akordeonista Zbyněk Petržela! No ten se tentokrát vyznamenal. „Benjamínkovi“ souboru hned v úvodu produkce snad „shořel“ jeho nástroj či co, takže prdlajs ten den platilo „Petržel, aby dlouho vydržel“. Nakonec se ovšem ukázalo, že na funkci to nebude mít vliv, a Zbyněk svoje party dohrál nejen na tahací harmoniku, ale rovněž na ten „elektronickej klapkobřinkostroj“, abych se jaksi lehce obrozenecky vyjádřil. Mimochodem, Petržela se snad jediný musel v tom skleníku cítit fajn, neboť ve smyslu nomen omen se sem jako rostlinný výrobek již dostavil. Zkrátka dobrej kořeň!

Letovický Večírek

Chýlilo se k včeru a nastal Večírek, v režimu Albandu poměrně atypická kompozice, jež příjemným způsobem tu „brontosauří“ produkci ozvláštňuje. Ale proboha, aby nedošlo k omylu – nemám samozřejmě na mysli někdejší Brontosaury bří Nedvědů, ale chci symbolicky vyjádřit, že členové Albandu jsou skutečné legendy, skuteční hudební brontosauři, dinousauři, tyranosauři, stegosauři, mamuti a tak dál, ošlehaní elektrickými aparáty Kernu i Titaniku, Sextánku Marjánku nepočítaje.

Přátelé, pokud Vám připadá, že se tento report nese v méně vážném, lehce veselém až sarkastickém duchu, nemýlíte se. Ale může za to Machata! Jelikož se svými kumpány vyžral celej bar, nezbývalo mi než si něco šlehnout, no a to je pak hned!

Milosrdným návratem k nazapomenutelným dějinám Kernu 80. let minulého století byly jak Fernetový oči (v tu dobu ovšem už zbyly jen oči, oči pro pláč, panč fernety „došly“), tak závěrečná Exploze, jeden šlágr magičtější než druhej. Majestátní explozívní tóny zonky ověnčené Zlatým Trianglem slovenské televize se rozléhaly letovickým zeleným údolím a všem bylo jasné, že tady pár přátel máš. Někteří přítomní jedinci sice svou zarudlou vizáží nasvědčovali tomu, že k explozi taky nemají daleko (asi byli v areálu dřív než Machata), ale nakonec se akce naštěstí obešla bez pyrotechnika.

Někde jinde možná Byly noci, ale tady byl teprve den, a o tom sání jsem toho už taky napsal dost. Však každý si pod těmi nejkrásnějšími květy může představovat něco trochu jiného, obdobně jako ve známé lidové moudrosti „někdo má rád holky, jiný vdolky“. A je možná symbolické pro píseň Byly noci, když někteří návštěvníci akce působili dojmem, že se mezi sebou přátelí více než dost. Ale možná su taky vedle jak ta jedle!

A v této souvislosti si neodpustím citaci lidové tvořivosti na totéž téma: na zdi samoobsluhy na Kraví hoře, kolem které jsem kdysi den co den chodil na gympl, stál krásný nápis: „Lahváče, lahváče, to jsou moje koláče. A když nemám koláče, tak je mi do pláče.“ Myslím, že i díky tomuto povzbuzujícímu heslu jsem dostudoval, a snažím se jej proto držet dodnes...

Fancy Bosonožka z Brna

Ačkoli Alband jsem neviděl již delší dobu, přesto se nejednalo o údobí delší přesně než půl roku a týden. Zato další účinkující, poměrně čerstvou brněnskou rock-punkovou brigádu FANCY FOXX jsem neviděl celý život, rozuměno viděl jsem ji poprvé v životě. Což ale není zase taková reportérská ostuda, protože kapela vznikla teprve koncem roku 2013.

Název Fancy Foxx by se dal přeložit třeba jako atraktivní nebo nevyzpytatelná liška. Tyto významově zdanlivě odlišné přívlastky jsou ve skutečnosti vlastně děsivě příbuzné, neboť převedeno na ženskou platformu, každá atraktivní žena je v podstatě příšerně nevyzpytatelná. A pakliže je ještě navíc inteligentní, jinými slovy liška podšitá, dílo zkázy muže dokonáno jest. No vždyť taky kvarteto používá úderný marketingový slogan „Fancy rock’n’roll z liščího kutlochu, po kterém i ve Skotsku začnou preferovat lišky před ovcemi!“

Je pravdou, že i frontmanka kapely, zpěvačka a kytaristka Lucka Mimona Vonásková (pokud by Vám toto příjmení připadalo poněkud banální, vězte, že se prý jedná o pseudonym), působí atraktivně a nevyzpytatelně. Vypadá sebevědomě, její zpěv i celkový projev je dostatečně výrazný, jak se na rock-punkovou divizi sluší a patří, při anglickém i českém pění zvládne ještě obstarat kytaru, no zkrátka dokáže se do toho věru pořádně obout!

To obutí však v letovickém letovisku neplatilo doslova, poněvadž tropický den „svlékl“ zpěvačku do polonaha a vyzul do „úplněbosa“, takže Lucka zpívala - úplně bosa. Ti čtenáři našeho webu, kteří již zaznamenali moji životní „úchylku“, musí jistě chápat, proč budu na tomto místě tvrdit, že třebaže jsem pouze amatérský, a to velmi amatérský fotograf, udělal jsem v sobotu jedny z nejkrásnějších záběrů Lucky v její pěvecké historii. Kam se hrabe Obrjen ;-))). A nota bene když Mimona začala pět zajímavou skladbu Krotitelé snů, málem jsem ji překřtil na Lucy Buster...

Já vím, potřebujete teď pauzu. No tak si klidně sjeďte na fotogalerku a pak se k textu zase vraťte, já počkám (resp. já se na tu galerku rád kouknu znova taky).

No, tak co, už? Už můžeme dál?

Kterak jsem již shora naznačil, čtveřice se prezentuje písněmi jak v angličtině, tak v češtině. Za angličtinu tudíž kárám jen tak částečně, nicméně je fakt, že i songy Pay the Debt nebo One Last Chance mají cosi do sebe.   

Mimochodem, všimli jste si, jakej je Mimona tvrďák? Že letovickej set odehrála s obvázaným prstem? Na doprovodnou kytaristku neuvěřitelné! Ale přesto nepáchala sebevraždu (Sue Suicide), a když jsem na ňu kókal, měl jsem pocit, že zpívá jenom Pro nás dva. ;-)

Přátelé, nemluvím do větru, tohleto si zapamatujte: Fancy Foxx!

Dvojí DOGMA ART

Že bude hrát kapela DOGMA ART, to jsem věděl z plakátu. Ale která? Jak známo, Dogma Art praktikuje dvě platformy, jednu starou, tzv. Dogmu Art 85, a novou, chilližto Dogmu Art New Hard.

Třebaže stará Dogma je mi taktéž sympatická, nejvíc miluju tu novou s Michalem Zakkem Kuglerem, kterého považuji za jednoho z nejlepších hard rockových kytaristů současnosti. Kerňáci tohodle šikovnýho strunaře znají samozřejmě z Kernu, s nímž natočil CD Síla zvyku, celkově mne však mrzí, že nová Dogma vystupuje docela sporadicky.

Ano, samozřejmě to slušně rozšoupla na loňských Metalových Vánocích v Semálu, jenomže tři písničky jsou pro mne osobně přeci jen poněkud málo. I když je fakt, že i set Stařec, Namaluj a Fakt že jó je produkce, které se nemohu nabažit.

Vidět v Letovicích Láďu Obludária Škaroupku ještě nic neřeší, panč on je společný pro obě brigády. Jenomže jakmile jsem na tom letovickým pažitu spatřil basáka Milana Vajgrta, bylo mi jasno. A bicman Víťa Franěk měl dvoják. Jenom trenér Kugler ještě chyběl.

Hoši, tak strašně jsem se na Vás těšil, leč souvislosti logisticky-rodinné-dětské-manželské-noční mi znemožnily Vás po letech vidět. Tož si aspoň pouštím Vaše CD, zejména Černá brána, černá tíha, černej pocit, a je mi dost fajn.

V Letovicích jsem Vás neviděl, a tak si Vás aspoň NAMALUJu. Hmm, jakýsi Stín mi říká, že Jednou vás znova uvidím, a nebude to Náhodou, když nová Dogma zrovna Hraje. Vím, že znovu krásně Poletím, vím to, vím to...

...vím to, Fakt že jó!  

Text + foto Dědek (Metal-Line)

P.S.: A na závěr ještě vyhlašuji soutěž o nejkrásnější letovickou bosou nohu! Na základě naší fotogalerie můžete hlasovat, jestli se Vám líbí víc bosé nožky Lucky Mimony Vonáskové anebo Libora Tygra Machaty. Své hlasy můžete posílat na můj redakční e-mail dedek@metal-line.cz. Za každý Váš hlas získá Mimona 100 bodů a Tygr 10 bodů. My vše spravedlivě spočítáme, vyhodnotíme a posléze vyhlásíme vítěze. Vítěznou cenou je panák. Pakliže vyhraje Libor, nezíská nic, protože jich měl v Letovicích už dost. Jestliže zvítězí Lucka, může se hlásit u nás v redakci, panáka jí rád koupím na společné večeři. ;-)