Posel dobrých hudebních zpráv - Limetal vytasil eso. Ptáte se jaké?

19.05.2016 - 15:46

Recenze

Autor: Dědek

Ha, jeden z nejkurióznějších tuzemských metalových kotoučků je na světě!

Tedy ne že by dějiny hudby neznaly situaci, kdy některá skladba dostává nový text. Známým světovým příkladem jsou nová slova sovětské, resp. ruské státní hymny, ale i v metalu pár takových situací najdeme: nové anglické texty byly na CD 20 Years Of Kreyson, svoje si s písní Nesmíš to vzdát (Cesta) a pozměněným Brichtovým textem z pera Václava Honse alias Petra Marečka užil Arakain, úplně nedávno přetextovala svůj song Nemá o mě zájem kapela Kern, takže se z něj stal Bang!Bang!, a vyprávět by mohl příznačně i Citron s textem Jen si od plic zanadávej, z nějž se muselo stát Vezmi si mě jako dárek.

Jenomže v takovém rozsahu a za takových okolností jako Limetal to snad v historii našeho metalu nemá obdoby. Šest úplně nových textů z důvodu zákazu hnaného výjimkou přes Ochranný svaz autorský je naprostým právě autorským unikátem, a člověk by ani nemusel být metalista, stačil by sběratel kuriozit, aby tohle 2CD zkrátka a prostě musel mít v originále doma.

A tak Tvá odvrácená tvář je na tomto dvojdisku Pravdu ukáže čas, Dej si s tím pohov je v originále Dej mi s tím pokoj, Půlnoční město se zove Když city zkamení, Už zase mi scházíš je Sto falešných frází, Moravská děvčátka jsou najednou Šarvátka a Valašský rok vykoval Mříže snům.

Už na samotných prezentovaných nových názvech  si nelze nevšimnout hned dvou stěžejních momentů: jednak z formálního hlediska jak jejich výhradní autor Jirka Šperl respektoval nejen rytmickou, ale též fonetickou původní stránku (děvčátka – šarvátka, už zase mi scházíš – sto falešných frází...), a jednak z obsahového hlediska jak se do témat textů prolnula aktuální rozepře mezi Citronem a Limetalem, která vlastně všechno způsobila (výrazy a obraty šarvátka, pravdu ukáže čas, nám vodu kázal a sám víno pil, sto falešných frází, nový smysl získává původní obrat Přišel čas vstoupit na scénu v textu Bigbít...). Nově otextované skladby se tak stávají famózním svědectvím doby a zejména jednoho dalšího (viz též Sax nebo Titanic) metalového konfliktu v dějinách.

Co je nutno uznat, Jura Šperl opravdu umí. Že je talentovaný textař měl šanci prokázat – byť v prostoru jediné písně - už na CD Bigbítový pánbů, no vždyť magické Kurtizány nechybí ani zde. Ale jak kvalitativně vskutku nadprůměrné texty dokázal vytvořit v časově „stísněných“ podmínkách a v docela „svírajícím“ rámci původních songů, to zaslouží opravdu obdiv, myslím si že i osvědčených textařských mistrů. Šperl?  – Šperk! Teď už chybí jen nějaký ten hit pro Káju, třeba něco jako Když muž je ženou hlídán (áá---ha-ha-ha!), „Lej mi, Karle, dál!“ anebo malířská etuda To musím máznout sám.

Za speciální vypíchnutí stojí některé konkrétní obraty, třeba v Dej mi s tím pohov „Chtěla jsi mě zneužít / obrat a jít / vymačkat jako citrón“, vtipná „protikabátovská“ reakce „Moravská je šarvátka / jen pár facek žádný nůž“, nutně poupravený Bigbít „Překročme vlastní stín / Limetal – Zeppelin“ anebo pročpak (?) pozměněný Honsův text Už víme svý („Já ale fandím vám horkým hlavám“ – slovo „vám“ namísto „dál“).

Skladby byly vybrány velice reprezentativně, tvoří solidní průřez všemi zásadními historickými etapami Citronu (zastoupena je singlová éra, LP Plni energie, Radegast i CD Bigbítový pánbů). Ano, jistě, kvůli Pařízkovu hudebnímu autorství zde chybí ty nejstěžejnější dobové šlágry jako Ocelové srdce, Rock, rock, rock, Vzpomínky, Radegast, Zase dál nebo Hon na bluda. A chybí i pecky, které chybět nemusely, totiž jejichž hudebními autory jsou mj. členové Limetalu – mne osobně mrzí neúčast hitovky Nechoď dál (Bartoň / Malý), Sedm životů (hudba Kvita), Když už jsem se narodil (Bartoň / Hons), a co nutno obzvláště zdůraznit, že byla „promarněna šance“ na historicky unikátní třetí verzi textu Jen si od plic zanadávej (hudba Kvita + Bartoň). Ale zase na druhou stranu je jasné, že všechny skladby se na album vejít nemohly, a co si budeme povídat, singlovky nebyly zpravidla nikdy tak slavné jako vzorky z oněch obou nejznámějších elpíček.

Unikátní způsob tzv. živého nahrání ve studiu (odtud zdánlivě, ale opravdu jen zdánlivě nesmyslné označení „studio live“), tedy když se jednotlivé nástroje nenahrávají postupně, ale všechny zaráz dohromady, použil například už v roce 1988 Debustrol na svém demu Vyznání smrti. Musím říct, že zvuk Limetalu je velice vydařený, plný, hutný a svěží zároveň, písničky vyznívají naprosto skvěle a dělají tím pádem hudební radost vítěznou.

Velmi chytré bylo udělat kotouček jako 2CD, kdy kromě shora zmíněných flákot jsme se dočkali též dvou nových skladeb, jménem Posel špatných zpráv a Chiméra času. I zde Jura Šperl dokazuje svoji textařskou nápaditost a genialitu, a vlastně i onu hudební (viz první jmenovaná, neb druhá je z Bartoňova pera). Obě nové písničky považuji za solidní šlágry i z hlediska nadprůměrné hudební kompozice, třebaže jsem si vědom, že téma úmrtí hudebních legend a zvolený patetický recitativ může být předmětem určité kritiky...

Velmi oceňuji, že booklet vysvětluje jednak okolnosti vzniku nových textů a jednak smysl grafického ztvárnění obalu. Dvě svíce za Jindru Kvitu a Standu Hranickýho. A Pikové Eso. Prý je to karta smrti. Jenomže já jsem oslovil svou kamarádku S., která je přes karty vskutku expert, a dozvěděl jsem se, že toto není jediný význam pikového esa. Jsou to taky ještě právní problémy, rozepře a tak dál. A to vlastně sedí i na Limetal, tedy Limetal vs. Citron. Pikové Eso. Karta zřejmě nejmocnější, podobně jako jsou mocná všechna esa, a stejně jako je hudebním esem i tohle 2CD.

A věřte, že tím srdcovým - prostě ze srdce...  

"Dědek" / Metal-Line