Kytarista kapely Munroe vydává sólovou desku

29.06.2016 - 22:39

Už podle fantaskně vyhlížejícího coveru-artu EP LIEM, které vyšlo nezávisle 27. května prostřednictvím serveru Bandcamp poznáme, že před sebou máme něco trochu jiného, než čemu podléhají komerční interpreti. Kytarista a songwriter Vladimír Jaške, kterého můžete znát ze zajímavého klubového objevu Munroe, zde představuje pět textově kompaktních, ale stylově diametrálně se odlišujících skladeb.

Přestože je pětiskladbové EP relativně krátké, objevuje se v něm na tak malý prostor poměrně hodně emocí a výsledný dojem je proto mnohem delší. Úvodní song V drápech a dlaních nás zatáhne do jemné linky akustické kytary a do příběhu o dívce, která zřejmě ztratila sebevědomí poté, co se nechala ovlivnit svým nepřejícím okolím. Zpěvák na ni apeluje, aby ve své aktivitě pokračovala a na ostatní se neohlížela. Zkrátka aby se řídila sebou a svým instinktem, protože to je jediná správná cesta. Na třicátníka zní Liemův hlas dost vyzrále, jistě a libozvučně, stylem song připomíná britpopového Liama Gallaghera – otázkou zůstává, jestli si Liem vybral svůj pseudonym právě podle tohoto Angličana, či se inspiroval jinde.

Poněkud ostřeji a s hlasitými bubny začíná druhá skladba Příliv, která se v průběhu zvolna přelije do úplně jiného soudku. Najednou slyšíme něco na způsob československého bigbítu Petra Flynna či Jiřího Schelingera a stejně tak do něj zapadá romanticky laděný text –„a jižní vánek tančí v tvých šatech květovaných“. Kolem dvou a půlté minuty nás zasáhne krásné kytarové sólo navíc s vibratem na samotném konci.

Oproti tomu velmi moderně působí další song Nože, ačkoli by rádiovým hitparádám určitě neseděl. Patří sice k těm kratším songů z EP, ale dozajista je z nich nejvýraznější. Drsný text o ztracených iluzích a surové realitě zlehčuje jednoduchý, minimalistický, stále se opakující kytarový riff, který se ve stopáži objeví hned po první minutě. Song končí citlivým vybrnkáváním strun až do ztracena.

Intonace čtvrté skladby Mraky mě vedou jako by vycházela z instrumentálek amerického skladatele Angela Badalamentiho, především z OST ke kultovnímu Twin Peaks Davida Lynche. Pomalu přechází do samplu složeného jak ze základní melodie, tak i ze staromódních ozvěn s vyššími tóny. Na malý moment slyšíme z ozvěny i Liemův hlas. Tvůrce nezapře určité ovlivnění psychedelickou scénou konce 60. let v čele s Jimem Morrisonem. Textem, vyprávějícím o útěku z města, kdy člověku ukazují cestu ptáci a mraky, skladba z celkového pojetí EP nevybočuje, jen opět nabízí další hudební žánr z trochu jiného období.

Nejdelší Odlétám je stejně rozvláčný jako dvě dlouhé samohlásky v jeho názvu – ten je rovněž jako skladba a její pasáže lehce mysteriózní. Opět se trochu vymyká a je to výborný. „Tvé tričko krvácí a tobě se chce spát. Nad sebou vidíš anděly, to se ti zdá,“ je jasný odkaz na téma smrti, která i možná trvá podobně dlouho jako tento singl. Mohlo by jít o pózu, nicméně díky celkové atmosféře, která sama o sobě působí fatalistickým dojmem, se texty drží na hranici uvěřitelnosti. A reference na smrt pokračuje: „A černej páter přeje ti úspěšnou cestu do pekla […] poslední přání řekni hned, stejně tě nikdo nevnímá…“

Na internetu se můžeme dočíst, že kromě jiných kapel se i Liem podílí na vzniku připravovaného hudebního roadmovie Hana. Vzniká tak otázka, zda právě nové EP od Vladimíra Jaškeho, který snímek režíruje, nepředznamenává premiéru tohoto filmu. LIEM je k poslechu zdarma na stránkách Bandcampu, placená digitální verze však obsahuje kromě mp3 a FLAC také kód k následně vydaným bonusům.

Na debutové album jde o rozhodně pozoruhodný počin, přesto by však tvůrce mohl zajít ještě dál. Možná se chtěl v nové roli sólového umělce oprostit od své hudební minulosti a vytvářet si hudbu po svém, proto např. v Nožích použil modernější sound – zřejmě aby nevykrádal styl své souběžné kapely. Stopáž EP by ale klidně mohl natáhnout ještě o pár songů, jinak by se posluchač po přehrání celé nahrávky mohl cítit trochu oklamán, že se mu od Liema nedostalo víc takto příjemných melodií a rafinovaných textů.

Kristýna Čtvrtlíková

Tagy: