Registrujte se
DEAD CARNAGE / SOUL MASSACRE – The Only Thing I Ever Wanted Was To Kill The God / 1000 Ways To Die (Split CD 2016)
21.10.2016 - 19:55
Se značným zpožděním od vydání se dostávám ke splitku, které po bezpočtu přehrání ve mně stále vzbuzuje pocit bezmocné oběti šíleného psychopata, která připoutaná k radiátoru čeká na svůj bídný a neodvratný konec. Dvě party, jejichž pojetí death metalu si neláme hlavu s evolucí žánru a čerpá z toho nejlepšího brutálního základu, položeného v půli osmdesátek.
DEAD CARNAGE jsou adjunkti jen podle názvu, členové jsou zkušenými hrobníky, jejichž řemeslo již známe z ANTIGOD, případně z DISFIGURED CORPSE. DEAD CARNAGE mají sympaticky švédský nátisk, kterému jsem až na pár čestných výjimek dával přednost před floridskými plážemi. DEAD CARNAGE se s tím nijak nepářou a jejich death je přímočarý, náležitě hutný a masakrózní. Old school jak kopytník domácí, žádnou progresi ani očekávat nelze, je to staré dobré smrtelné řemeslo, tu rychlé, tu pomalé, jindy se vlekoucí, pak zase brutálně sekající hlava nehlava. Toto vše zabaleno do zvuku lahodícímu uchu šílencovu, a co si šílenec mého typu může přát při vyřčení terminusu death metal? Progresivec bude otráven, já naopak nadšen – DEAD CARNAGE předvádějí učedníkům, jak může vypadat luxusní staromilství po okraj překypující energií a silou.
SOUL MASSACRE jsou přec o ždibec jinde, i když z tradičních old school death kolejí se nehneme. SOUL MASSACRE startují o dvě provinční stanice dále, jejich snažení je náladovější a strukturovanější a korunu všemu dává dívčina za mikrofonem, jejíž growling by leckterého pánského kolegu strčil do kapsy od trenýrek. SOUL MASSACRE jsou v decimování všeho živého ve svém okolí pragmatičtější, pochmurnější a náladovější atmosféra ukazuje na systematicky uvažujícího psychopata, který nehodlá zabít všechny a své oběti si plánovitě vybírá. SOUL MASSACRE nejsou takový výplach jako DEAD CARNAGE, a po první půli splitka kdy si nejste jisti životem ani na vteřinu, mohou působit jako chudší příbuzný. Doporučil bych si obě kapely pustit samostatně a závěr je naprosto jiný.
DEAD CARNAGE a SOUL MASSACRE se uvedli na úrovni hodné více, než důstojných představitelů staré školy kovu smrti. Každá z kapel to vzala z jiného konce urnového háje, který je pro hrobaře modernějšího gusta příliš těsný, ovšem i tam, kde zdánlivě už nic tlít a zahnívat po tolika letech nemůže, lze v temných zákoutích zchátralé staré márnice mezi práchnivějícími kostmi nalézt nejedno smrtelné překvapení, i když si nejeden zbloudilý již myslel, že nelze nalézt vůbec nic.
Medyed (Metal-Line)
