Bloodcut - The Old Cemetery Stories (2017)

10.07.2017 - 20:30

Recenze

Názvem je beze zbytku definován obsah debutu slovenských BLOODCUT, dvoučlenné formace, která se po hlavě vrhla na ponurou, jednoduchou a vpravdě prapůvodní formu death metalu. Archaismus jako řemen, řádná porce hřbitovní atmosféry a všepřítomné zatuchliny, učebnicový příklad pro ty, kteří v dobách zrodu tohoto subžánru byli ještě v tréningu na soutěž o nejrychlejší spermii :). „The Old Cemetery Stories“ je jako luxusní výlet nazpět, kdy byl death metal šokujícím zjevem, podzemními kanály kolovaly demáče na kazetách s obaly mnohdy růčo kreslenými, a jejich grafická a někdy i výrazová naivita byla bohatě vyvážena ponurou atmosférou, nadšením a silnou duší těchto dnes již kultovních počinů.

Jak jsem hned v úvodu načrtl, BLOODCUT nejsou zrovna početnou kapelou. Nějak tu chybí tlučmistr, bicí jsou komplet naprogramované, což není nijak moc slyšet. Nepřečíst si to, ani by mě to nechytlo za slechy, což přidává albu hned na úvod plusové body za solidní zatěžkanou rytmiku. Zvuk se drží smrtonosných tradic jako rozežraná veš kožichu řeznického psa, na ponurost, zmar a pach dávné smrti si lze málem až sáhnout. Prach z letitých vzpomínek je rozfoukán, v hlavě se rozeznívají pohřební zpěvy, na které dnes přísahá téměř celá death metalová scéna, znovu se dostavují pocity, jaké jsem zažíval při poslechu „Scream Bloody Gore“, „Leprosy“, „From Beyond“, „Slowly We Rot“, „Left Hand Path“, „Subconscious Terror“ a takto bych mohl sáhodlouze pokračovat. „Old Cemetery Stories“ nepředstavují tupou vykrádačku zlatého fondu centrálního krematoria, nato je album mnohem výše, co do výstavby skladeb a především atmosféry a silnou přítomností jedinečného vnitřního démona, kterýžto má moc dávat zapomenout a prvotní podobnost a obdobné vyznění jednotlivých skladeb, než jeden konkrétní posluchač pronikne pod povrch. Debut doplňuje bonusová část v podobě dema „Remains Of The Deceased“, kdy zas a opět nevědět toto předem, není zde v podstatě žádný rozdíl mezi demem a plnometrážním albem. Šťavnatě prohnilý bonus protahuje návštěvu muzea děsu, beznaděje a smrti o další čtyři kvalitativně plně srovnatelné skladby. Do tradičního pojetí skvělé zapadá i koncepce obalu – tahle malůvka perfektně zapadá do stylizace obalů z období cca 1987 – 1992, které jsem doslova žral a svou volšovou rukou se je snažil překreslovávát na obálky mých středoškolských sešitů.

„Old Cemetery Stories“ si nekompromisně razí cestu potemnělými prostory třicet let staré márnice, mezi náhrobky nesoucí podobné datum za praskotu kostí pohřbených (DECEASED – další možná již pozapomenuté jméno, ovšem o to větší kult). Vznikem naprosto současná nahrávka, vyzněním a atmosférou je toto album hluboce zanořené do death metalových základů, které jsou dnes mnohdy na míle vzdálené aktuálním podobám death metalu, ať už technicky brutální, popřípadě té melodičtější. Ucho posluchačovo zvyklé na prudkou současnost bude mít bezpochyby s „The Old Cemetery Stories“ nemalou potíž, což nevylučuje možnost, že tahle placička může sehrát roli převozníčka nazpět časem směrem k pevným základům death metalu, které za těch třicet let úspěšně odolávají zubu času a jsou inspirací dodnes, navzdory hodně úzkému kluzišti, které výrazové prostředky death metalové klasiky skýtají.

Dost možná naprostý průměr, a dost možná taky luxus pamlsek pro ty, kterým stále tradiční valivý a ponurý death metal přivozuje euforické stavy. Pro mě jednoznačně pamlsek.

Medyed (Metal-Line)