50 let v šoubyznysu - Na pivu s Krylem

28.03.2016 - 12:50

Není to tak úplně pravda, protože v té hospodě, kde jsem byl, jsem seděl pouze pod jeho portrétem. Ale připomnělo mi to jeden rozhovor, který jsme spolu vedli před pětadvaceti lety. A nevylučuji, že to bylo někdy v těchto dnech. Tři roky na to Karel Kryl 3. března zemřel. Do padesátin mu chybělo pouhých čtyřicet dní. Tak mu na rozmezí těchto dvou jubileí věnujme malou vzpomínku.

S Karlem Krylem nebylo jednoduché hovořit. Bylo lépe ho poslouchat. Pokud to bylo telefonicky na trase Praha - Mnichov, nebylo to nijak levné. Ale vesměs to stálo za to. Kryl byl moudrý, sarkastický a osobitý člověk. Několikrát jsem ho zval po roce 1989 na Portu. Na tu první nepřijel, údajně ztratil pas. Na tu druhou (1991) přijel jako čerstvý držitel Zlaté Porty. Cenu přijal a zazpíval na Dvoraně. V roce 1992 do Olomouce přijel už na celý recitál a měl velký úspěch. Několikrát jsem mu nabízel spolupráci s Českým rozhlasem, ale vždycky se to nějak zamluvilo, Krylovi nejspíš víc vyhovovalo stát stranou oficiálním médiím. Jednou mi žertem řekl, že když budu vysílat jeho program, nebudu dlouho šéfredaktorem (v té době jsem pracoval jako šéfredaktor stanice PRAHA).

Když v roce 1991 připravoval turné MAŠKARY, natočil jsem s ním krátký rozhovor. Zde je:

Vaše turné nese název Maškary a při této příležitosti je vydávána i stejnojmenná deska. Jak vznikla?
"Maškary jsou vlastně reedicí desky, kterou jsem vydal původně v Mnichově vlastním nákladem, tuším v roce 1970. To znamená, že je to čerstvě emigrační, zpožděně domácí deska s tituly, které odpovídají tehdejší náladě. Jsou tam i tři nebo čtyři, které patřily ještě na první desku a které se tam pochopitelně nevešly. Je tam i několik písní, které patří do historie, asi dvě nebo tři: Flaška vodky je tam, Pušky a děla, jinak nazvaná, a kromě toho Srdce a kříž, písnička, která vznikla ještě v Teplicích. A jsou tam nové písně, nové na tehdejší dobu, které se věnují problému emigrace, respektive opuštění dosavadních jistot plus první shledání s podmínkami, které jsou na Západě. Ta deska vyšla za tehdy velice dramatických podmínek, protože pochopitelně na počátku nebyly peníze. No a já jsem stejně jako u Rakoviny udělal tehdy asi 300 kusů pro Československo ve falešných obalech, který tam došly; prostě je to poslední deska, která se do značné míry vztahuje k Československu jaksi živě, nebylo to tehdy ještě zapomenuto."

Když jste v roce 1968, po vstupu spojeneckých vojsk do Československa, emigroval, byla to vaše první cesta do zahraničí, do kapitalistické ciziny?
"Já jsem neemigroval v roce 1968, ale 1969 a byla to moje druhá cesta do zahraničí. První byla, tuším, v květnu nebo červnu 1969, kdy jsem byl na pozvání Norského studentského svazu v Norsku. To jsem se po dvaceti dnech vrátil. Podstatné pak je, že v dalším srpnu už šli Češi proti Čechům a nebyla potřeba sovětských vojsk nebo spojeneckých nebo vstupců. To znamená, že jsem se prostě rozhodl zůstat za hranicemi a věnovat se samozřejmě Československu."

Zdá se tedy, že jste po vstupu vojsk, sovětských vojsk, do Československa doufal, že se ta situace změní? Sám jste teď použil ten termín, že když šli Češi proti Čechům, že jste považoval pobyt v Československu za neúnosný. Byly ještě další motivy, proč jste zůstal venku nebo to byl jenom tento motiv?
"Já jsem měl několik motivů. Další motiv byl například, že jsem byl venku a mezitím zavřeli hranice z druhé strany a pan tehdejší první tajemník soudruh Husák hovoril tehdy, že hranice nie korzo. A já jsem přemýšlel tři dny, samozřejmě bez jakýchkoliv znalostí němčiny, jet do tý uzavřený klícky anebo zůstat venku a pracovat za otevření té klícky. No, po třech dnech jsem se rozhodl pracovat odtud, to byl taky důvod. Já jsem původně neměl úmysl odcházet, protože jsem ani na to nebyl vybavený, abych odešel ven. Já jsem jel na takovej malej zájezd, na festival písní. Takže jsem tam odzpíval svoje, pobyl jsem chvilinku a mezitím prostě zavřeli hranice. To je takový podmíněněno."

Už jste se na ty hranice, které podle pana Husáka nebyly korzem, jel podívat a zjistil jste, že teď to báječné korzo je, protože nám armáda na Šumavě, na té náhorní plošině, udělala báječné cyklistické stezky?
"Já se na to těším, protože tam pravděpodobně brzo budu jezdit na kole taky, protože se stěhuju směrem k československé hranici."

Kde budete bydlet?
"To vám neřeknu!"

Řada českých zpěváků, kteří byli v období totality řekněme zpěváky protestsongů, po tzv. sametové revoluci, jsou téměř vládními zpěváky. Pak se objevily vaše písničky, které byly velice kritické i vůči soudobé vládě. Domníváte se tedy, že zpěvák protestsongů by se neměl stát vládním zpěvákem a měl by hledat za každou cenu témata, která jsou protestující?
"Já jsem nikdy témata nehledal, témata se naskytují. Toť první věc. Kritičnost člověka je podmíněna pochopitelně sympatiemi. Já jsem dal ale vale několika velice výhodným věcem právě protože si myslím, že když už to dělám pětadvacet let, tak si mám ukazovat na věci, který jsou pitomý a špatný, byť by je dělal sebelepší přítel. Nejlepší přítel je ten, kterej mi řekne, že dělám blbost, se domnívám. To neznamená, že bych byl protistátní, já jsem kritický. To je tak všechno. Ty písničky, který píšu, se zabývají prostě současnou situací. Já jsem koneckonců ne toliko zpěvák, ale věnuji se rozhlasové práci dvaadvacet let. To znamená, že mám trošičku jinej přístup i k publiku i k lidem než lidé, kteří jsou kolem mne. Dejme tomu zpěváci, kteří se věnují muzice. Já jsem se věnoval politice celý život a věnují se jí i nadále. Jestli vám to teda nevadí?"

Já si ale nicméně myslím, že máte v tomto ohledu výhodu, kterou vám samozřejmě poskytuje možnost uměleckými prostředky vyjadřovat i politický názor. A to je v podstatě i písnička, která má satirický charakter. Myslíte si, že humor, satira je dobrou zbraní, kterou se dá prosadit něco rychleji než politickými prostředky. Už jenom tím, že se to zesměšní?
"Ne, nemyslím. Já nic nezesměšňuju. Já ukazuju pouze na směšné věci, pochopte. Já nevím, že to lidé nechtějí vědět. Možná z respektu. Ale kdysi jsem dostal desku, na který zpívali tehdy zakázaní Plastic People Čemu se podobáš ve své velikosti. Znáte ji?"

Ne, neznám.
"Tak já vám ji doporučuju, abyste si ji koupil a možná, že byste to měli každý ráno hrát v rozhlase našim představitelům na všech úrovních a vysokých místech, na všech úřednických místech, na těch vyšších i nižších. Čemu se podobají, to tam zpívají velice jasně. Aby člověk sestoupil z toho svýho piedestalu, na kterej se svým mozkem, svojí pýchou dostal a podíval se, že jsou taky normální lidi, že jo."

Ivan Rössler