50 let v šoubyznysu - Marcela Holanová

25.04.2016 - 09:20

Má neobyčejnou barvu hlasu i vlasů, abych si hned na začátku zažertoval. Zažil jsem několik jejích koncertů s doprovodnou kapelou (nikoliv halfplayback) a pokaždé jsem musel obdivovat, s jakým nasazením prezentuje svoje písničky. Je pozoruhodné, že patří ještě ke generaci zpěváků, kteří vymetli kde co, než přišla sláva a popularita. A protože věděli, čím prošli, zůstali vesměs kupodivu skromní a pokorní ke své profesi.

Prvním velkým hitem Marcely bylo Ráno (Strano), ale to už měla za sebou zpívání ve Varieté a Lucerna baru, prošla Armádním uměleckým souborem, Faraon Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře a úvahy o konci kariéry, protože to nikam nevedlo. Jenže Ráno všechno probudilo. Psal se rok 1985 a pro Marcelu Holanovou to byl nový začátek. Marcela mi o tom řekla:

„Písnička Ráno se donesla i sluchu Karla Svobody. Nebylo divu, protože se v rádiu hrála několikrát denně a to nejen ráno. Karel Svoboda pozval mě i Karla Šípa do svého jevanského studia a nabídl nám oběma spolupráci. Do té doby jsme ani já a kupodivu ani Karel Šíp s ním nespolupracovali. A to navzdory tomu, že tehdejší můj Karel už spolupracoval s dalším Karlem, a sice Gottem. Teď, aby se ti Karlové nemíchali: Karel (Šíp) Karlovu (Svobodovu) melodii otextoval a vznikla písnička Čau, lásko. Byla původně jen pro mne. Nahrála jsem ji ke spokojenosti obou Karlů, ale to by nesměl být Karel (Svoboda), aby ji každému, kdo tehdy do Jevan přijel, nepustil. Ne že by se tím jen chlubil, ale chtěl si tak každou novou skladbu na svých návštěvnících otestovat. A tak ji testoval na Karlovi (Gottovi). Tomu se píseň zalíbila a tak se do ní doslova vezpíval také. Měla jsem sice první písničku od Karla Svobody, ale musela jsem se o ni podělit s Karlem Gottem. Ale udělala jsem to tehdy moc ráda.“

Marcela písničku Čau, lásko zpívá na koncertech bez doprovodu, a capella. Tím vynikne nejen její neobyčejný hlas, ale i fakt, že tam opravdu, ale opravdu není žádný playback.

Písnička Čau, lásko vlastně odstartovala i vaši další spolupráci s Karlem Svobodou.

„To je pravda. Nezůstalo jen u jedné písně. A nezůstalo ani u jediného duetu s Karlem Gottem. Ten další se jmenoval „Náš song“. Karel Svoboda mi napsal řadu krásných písní: „Já už nejsem tvá“, „Oči výkladů“, „Všechno začíná“, „Óda na lásku“. Jen tak namátkou.“

Šla byste do soutěže typu Superstar?

„Víte, že některé zpěváky, kteří díky těmto soutěžím rychle vylétli a zase rychle zapadli, docela lituji? Já jsem to sice měla těžší, že jsem zpívala po barech, jezdila s kapelami a nikdo mne prakticky v té době neznal, ale za to jsem měla dost času na to se něco naučit. A naučilo mne to ještě jedné věci: pokoře. To si – myslím – některým dnešním zpěvákům chybí. Být slavný deset minut je snadné, ale udržet se roky, to už chce nejen talent, ale i hodně pracovitosti. V tomto ohledu je pro mne stále velkým vzorem Karel Gott. Je pokorný ke své profesi a je nesmírně pracovitý. A proto má tolik slavíků, proto vyhrává ankety, prodává hodně hudebních nosičů a má úspěch nejen doma, ale v zahraničí.“

Před časem Marcela Holanová zpívala v Brně společně s Drupim (ona v první polovině, on v druhé), soudě podle potlesku, měla Marcela možná větší úspěch než on. V každém případě spolupráce s Marcelou Holanovou je příjemná a proto jsem rád, že k ní došlo.

Ivan Rössler

Foto: Lenka Hatašová + archív Ivana Rösslera