Registrujte se
50 let v šoubyznysu – Leopold Korbař
11.07.2016 - 09:58
Jeho jméno vám pravděpodobně už nic neříká, ale představte si, že v roce 1939 (jako dvaadvacetiletý!) napsal velice slavnou píseň JE NA ZÁPAD CESTA DLOUHÁ https://www.youtube.com/watch?v=AtloRWN9jKE, která měla neradostný osud: nejprve byla zakazována německými okupanty, pak se zase nehodila do krámu pseudosocialistické společnosti. Západ byl prostě od té doby natolik tabu, že tato kovbojská píseň, ve které Západ byl pochopitelně divoký, nesměla spatřit světlo světa. Vzpomínám jen, že ji pod názvem Zlaté zvony https://www.youtube.com/watch?v=pXSp0skqurA s jiným textem na desku propašovali Plavci, ale jednak to nebylo ono a pak bdělá rozhlasová cenzura i tuto neškodnou variantu rázně vyřadila. Měl jsem to štěstí, že se s tímto výtečným hudebním skladatelem často potkával ve vydavatelství Panton, kde jsme kdysi společně pracovali.
Leopold Korbař napsal ještě jednu nesmrtelnou píseň a to mu bylo o jen o rok víc – třiadvacet. Jmenuje se Hm, hm. Zpívalo ji mnoho interpretů, ale nejvíc ji asi proslavil Arnošt Kavka a sestry Allanovy https://www.youtube.com/watch?v=geqVeDT573s.
Už nevím, kdy to bylo, ale jednou mne Leopold Korbař pozval k sobě domů. Měl jsem neskromné přání: slyšet různé verze písničky Hm, hm. Nikdy bych to přání nevyslovil, kdybych tušil, jak jemnému a citlivému člověku Leopoldovi Korbařovi na chvíli zkomplikuji život. Tu lezl po kolenou před knihovnou, tu táhl těžká alba plná standardních desek, ale… stálo to za to. Zakrátko se pokojem nesly tóny této písně tak, jak ji nazpíval Josef Zíma na album Té, kterou mám rád, pak tak, jak ji nazpíval v roce 1955 Rudolf Cortéz, ale ještě mnoho let předtím nepřekonatelným způsobem nestor české populární hudby R. A. Dvorský. A jak bych mohl zapomenout na nahrávku Arnošta Kavky s orchestrem Karla Vlacha a Allanovými sestrami, kterou si i po letech hraji z cédéčka Vteřiny v Lloydu I. Slyšel jsem i úsměvnou nahrávku, kterou natočila zpěvačka Herta Beelsová s Tanzorchestrem Adolfa Steinela. Ovšem její Du bist so zauberhaft i přes patinu času prozrazovalo, jak si němečtí posluchači libovali v tak zvaných schnulzen (kýčovitý slaďák) a jak do této podoby dokázali otesat i tak poetickou a křehkou píseň jako je Korbařovo HM, HM. Ostatně v německé verzi tato písnička dodnes žije i na youtube, jak se můžete přesvědčit: https://www.youtube.com/watch?v=8DrjtOAzY-8
Ale dost bylo hudby, došlo i na slova. Leopold Korbař ochotně odpovídal na moje otázky.
Písničku jste napsal s Jaroslavem Moravcem. To je legendární jméno. Jak se vám s tímto autorem spolupracovalo?
"Jaroslav Moravec psal zásadně na hudbu. Nosíval při sobě takový malý notýsek a do něho si zapisoval názvy písní, které ho napadaly. Kdykoliv jsem mu zahrál nějakou melodii, zalistoval v notýsku a řekl: Na tuhletu píseň by se hodil tento název."
A jak přišel Jaroslav Moravec na název HM, HM? Ten měl také v notýsku?
"Když jsem melodii této písně poprvé Jaroslavu Moravcovi přehrál, sáhl sice po svém notýsku, ale ač ho několikrát prolistoval, a že tam měl dobrých padesát titulů vždy v rezervě, moc mu to nepomohlo. Ovšem okamžitě si uvědomoval, že tam musí být nějaké zvolání: hou, hou nebo něco podobného. Naštěstí však později dostal spásný nápad s tím hm, hm a píseň byla na světě."
A jak vznikla melodie?
"Jako ostatní moje písničky - u klavíru. Sedával jsem u piana a improvizoval jsem si a z těchto improvizací se mi vždy nějaká melodie vyloupla. Hm, hm jsem napsal jako třiadvacetiletý, tedy v době, kdy jsem o skladatelské profesi nijak neuvažoval. Byl jsem vlastně klavírní samouk. Nicméně melodie tímto prostým a značně prozaickým způsobem vznikla."
Napsal jste melodii, Jaroslav Moravec napsal text, a jak to bylo dál?
"Písnička Hm, hm měla premiéru na čajích na Střeleckém ostrově v podání orchestru Karla Vlacha, se kterým jsem tehdy jako klavírista hrál. S Vlachem tehdy zpíval Arnošt Kavka a Allanovy sestry a tak Kavka píseň poprvé uvedl. Současně jsme píseň nabídli nakladateli R. A. Dvorskému, který ji nahrál na desku. Později ji Dvorský prodal i do Německa, kde ji vydalo jedno mnichovské nakladatelství a tak se z ní stal evropský šlágr. V Německu ji mimo jiné propagoval i slavný německý pianista Peter Kreuder. Ovšem když jsem ji přinesl R. A. Dvorskému do nakladatelství, R. A. Dvorský se rozzářil a řekl: Jak vás to napadlo, taková melodie! R. A. Dvorský ihned vycítil, že to bude šlágr. Sám měl tuto písničku velmi rád a měl ji ve svém repertoáru až do konce svého života."
Lepold Korbař se odmlčel a pak si sedl ke klavíru a chvíli hrál svoje melodie, čímž splnil moje velké přání, neboť jsem toužil alespoň na chvíli přivolat náladu, kterou jsem zažil, když jsme byli v rámci Mezinárodního jazzového festivalu na malém výletu spojeném s exkurzí v továrně na klavíry v Hradci Králové. Ve skladišti byla řada mistrovských nástrojů připravena k expedici. Leopold Korbař k jednomu z nich usedl a hrál jednu svou melodii za druhou. Jemné klavírní tóny se rozléhaly továrním skladištěm, až tuto holou a šedivou ratejnu přeměnily v nádherný chrám hudby. Na tento zážitek do konce života nezapomenu. Slyšel jsem pak Leopolda Korbaře hrát mockrát, ale nikdy to nebylo tak nečekané a tak krásně absurdní.
Foto: Alexander Janovský
