50 let v šoubyznysu - Lenka Filipová

16.05.2016 - 13:15

Už ani nevím, kdy jsem ji viděl poprvé. Pamatuji se, že to bylo snad v době, kdy ještě chodila s Martinem Kratochvílem. Dokonce jsem Martinovi pro ni otextoval písničku. Vím, že se jí text docela líbil. Jenže Martin dostal stipendium do Bostonu, Lenka začala studovat v Paříži a tak se jejich vztah posléze zpřetrhal a písnička se kamsi ztratila.

Nepamatuji si, že bych s ní dělal nějaký rozhovor. Vlastně jsme se začali častěji potkávat, až díky mému působení v televizní branži. Například v roce 2000 jsme připravovali pořad nazvaný Ve dvou se to lépe táhne. Byl to pořad k 6. výročí vysílání TV Nova a vystupovaly v něm uměle vytvořené dvojice. Důvod proč jsme dali k sobě moderátora Televizních novin Martina Severu a Lenku Filipovou měl jednoduchou příčinu: oba hovoří plynně francouzsky. Jazyky byly tématem i jejich průvodního slova před písničkou, kterou pak zazpívali společně. A ta francouzština? Moi je n´étais rien et voila…Poznáváte? Ano, oblíbená píseň Zamilovaná, ve které se oba onou brilantní francouzštinou mohli blýsknout.

Pak jsem odešel z Novy, ale televizní setkávání s Lenkou Filipovou pokračovala. Byl jsem poctěn tvůrci české Nobelovky Česká hlava a několik let jsem psal scénáře k jejich slavnostnímu vyhlašování cen. Už v roce 2007 jsem měl v pořadu Lenku, která tentokrát za doprovodu keltské harfy zpívala v keltštině. Pokud rozumíte, pak alespoň krátká ukázka: Soraidh leibh is oidhche mhath leibh, Oidhche mhath leibh 's beannachd leibh. No, on už vám to nějaký Kelt přeloží.

Byla pak hostem i mých dalších pořadů psaných už pro TV Prima: Hvězdy u piana a Hádej, kdo jsem. Největší zážitek přišel až v roce 2008 v souvislosti s koncertem Céline Dion v pražské o2 areně. A má to také souvislost s Eurovizí. Za prvé Blesk nemá pravdu, když napsal, že Gunčíková (skončila pětadvacátá) je historicky první Češkou, která se do finále této soutěže probojovala. Už v roce 1968 to byl Karel Gott, který reprezentoval Rakousko a byl dokonce úspěšnější (třináctý).

Lenka dostala v roce 1988 nabídku zúčastnit se soutěže Eurovize také. Měla tehdy interpretovat píseň Ne partez pas sans moi ve francouzštině od švýcarského skladatele a zastupovat Švýcarsko. Tehdejší režim to Lence neumožnil, skladatel si našel tehdy neznámou Céline Dion a ta mu soutěž vyhrála. Není divu, že tím odstartovala svou hvězdnou kariéru, a když měla zpívat v Praze, projevila žádost mít Lenku Filipovou jako svého hosta.

V té době jsem pracoval pro o2 arenu a tak jsem dostal za úkol Lenku zajistit. Měla z mého telefonátu velkou radost, ale pak smutně pravila, že už má na ten večer smlouvu se Senátem, kterému slíbila svůj koncert. Bylo to tehdy poněkud složité, ale nakonec se mi podařilo Senátu zajistit náhradní koncert Marie Rottrové a Lenku uvolnit. A měl jsem radost, že na tomto koncertu měla velký úspěch nejen Céline Dion, ale i Lenka Filipová. A tak si obě mohly v zákulisí o tom, jak si v roce 1988 na Eurovizi prohodili role, popovídat. Někdy musím Lence zavolat, jestli je se Céline Dion v kontaktu. Anebo se někde náhodou potkáme jako před čtyřmi lety při otevření nového klubu Cavalli, odkud je naše společná fotka.

Ivan Rössler