50 let v šoubyznysu - Jan Hammer

22.02.2016 - 07:56

Ve stejném roce, kdy jsem se narodil, tedy v roce 1945, nazpíval Jan Hammer (otec proslulého Jana Hammera, českého muzikanta žijícího v Americe - když už nic jiného, musíte znát jeho hudbu ke znělkám pro TV NOVA) slavnou píseň Hřebík v botě. Manželka tohoto hudebníka, mimochodem současně i vynikajícího lékaře, byla Vlasta Průchová, znamenitá jazzová zpěvačka. Karel Gott společně s ní, tuším, vyhrál soutěž Hledáme písničku pro všední den (1962) s písní Až nám bude dvakrát tolik. Já jsem se s Janem Hammerem starším i mladším a Vlastou Průchovou potkal poprvé nejspíš před padesáti lety.

V roce 1965 se v pražském jazzovém klubu Reduta objevil pořad nazvaný Jazz kolem Pygmalionu. Z pamětníků, kromě Jana Hammera st. a Vlasty Průchové, se v pořadu objevili bubeník Miroslav Vrba a Václav Irmanov (zpěvák a kytarista; rovněž ovšem i výborný sochař). Vlasta Průchová mi tehdy o Pygmalionu řekla:

"Pygmalion byl první československý jazzový klub, tenkrát ještě výhradně pro fanoušky. Hráli jsme progresivní jazz a jamovaly u nás i různé zahraniční kapely, jež projížděly Prahou. Vzpomínám si na belgický Roger Rosse, který hrál, stejně jako my, be bop. Pořad v Redutě vlastně navazuje na starou partu, kterou jsme tam měli."

Pořady ovšem neměly vzpomínkový charakter. V Redutě spíš šlo o navázání na pocit pospolitosti a vedle výše uvedených pamětníků se v pořadech pravidelně objevoval Luděk Hulan, Jan Arnet, Jiří Mráz a pochopitelně i tehdy sedmnáctiletý Honza Hammer junior.

Vlasta Průchová bydlela naproti TV NOVA ve Vladislavově ulici a pamatuji si, že velice často se muzicírovalo u nich doma, zejména když byly Mezinárodní jazzové festivaly, kdy se - pokud nebyl koncert - téměř nepřetržitě jamovalo. Pokud už nebylo kde, pak zcela určitě u Hammerů doma.

Jednou jsem jel s Hammerovými na jejich chalupu poblíž Příbrami (dnes už ji tam nemají) a do jejich tehdy malého auta se vešla nejen jejich čtyřčlenná rodina a já jako host, ale i pes a kočka. Kočka seděla na zadním okně, a když se chtěla vyčůrat, udělala to klidně na moje sako. Je zajímavé, že kdykoliv jsem se pak s Vlastičkou Průchovou potkal, oba jsme si na tuto historku vzpomněli.

S Honzou Hammerem jsem se naposledy viděl krátce před jeho odjezdem do USA na sklonku šedesátých let, ale když napsal všechny znělky pro TV NOVA, volal jsem mu. Dokonce z toho telefonátu existuje videozáznam. Na tom pražském jsem vidět já a jsou slyšet moje otázky a na tom americkém (točil ho Petr Vrana) jsou zase slyšel Honzovy odpovědi a je vidět, jak sedí za svým mixážním pultem. Jako celek jsem to nikdy pohromadě neviděl. A protože celý rozhovor je jen o znělkách, prozradím jen, že se mi Honza přiznal, že nikdy před tím žádné znělky pro nikoho nepsal.

Po letech jsme se potkali ještě jednou, byla to snad jeho jediná návštěva Prahy. Byli jsme spolu na pivu U zlatého tygra a vzpomínali na jeho působení v Junior triu. Byla to nejslibnější jazzová kapela tehdejší doby. Jan Hammer v ní hrál na klavír, Miroslav Vitouš na kontrabas a jeho bratr Alan na bicí. Když kapela začínala, bylo Honzovi čtrnáct let. V roce 1968 měl Jan Hammer kliku, že dostal stipendium na Berklee School Of Music, stal se členem Mahavishnu Orchestra, napsal hudbu k seriálu Miami Vice, za kterou dvakrát dostal Grammy.

Ještě malá perlička. U tygra jsme vypili tři až čtyři piva, už si to nepamatuji přesně a při návratu domů do Vladislavovy ulice mne Honza požádal, jestli bychom ještě nezašli k Pinkasům. Trochu mne tím udivil, ale vysvětlení bylo prosté. Vždycky, když jsme šli s tatínkem domů z hraní, zastavili jsme se na jedno U Pinkasů a já bych to ještě jednou chtěl zažít, řekl mi.

Tak jsme tam zašli a pro něj to bylo zcela jistě jeho poslední zastavení. Od té doby se v Praze neobjevil a jak se zdá už ani neobjeví.

Ivan Rössler

Až nám bude dvakrát tolik - Gott + Průchová

https://www.youtube.com/watch?v=HwkH6JlDdXM

Miami Vice

https://www.youtube.com/watch?v=_UmOY6ek_Y4