50 let v šoubyznysu: Hvězdy zatím bez nebe

31.01.2016 - 19:58

Do šoubyznysu, respektive na volnou nohu jako převážně hudební publicista, jsem vstoupil v roce 1964, tedy před více než padesáti lety. Ale protože před padesáti lety se psal rok 1966 a jelikož šedesátá léta jsou stále zajímavá, dovolte mi, abych letos několikrát připomněl události staré oněch padesát let.

Hvězdy zatím bez nebe

V roce 1966 to byl zbrusu nový televizní pořad. Tehdy jsem o něm napsal do Večerní Prahy:

První den druhého měsíce tohoto roku se poprvé na obrazovce objeví pořad Hvězdy zatím bez nebe, který uvidíme jednou za dva měsíce v rámci televizní montáže Barevné úterý. Pěvecké a umělecké podnebí si vymyslel Jiří Malásek s režisérem Stanislavem Strnadem, konferovat bude Eduard Pergner s Alfredem Strejčkem a o ostatních účastnících se rozhoduje na konkursu.

Je vidět, že objevování talentů měla televize v krvi už dávno před vznikem pozdějších Rozjezdů pro hvězdy, hledání superstar a dalších podobných pořadů. Mluvil jsem tehdy s Eduardem Pergnerem (loni jsme bohužel neoslavili jeho nedožité osmdesátiny) krátce po vysílání prvního pořadu. Tehdy mi řekl:

Jestli se to podaří, tak si myslím, že to budou dobré pořady, hlavně proto, že režisér Stanislav Strnad a dramaturg Jiří Malásek chtějí doopravdy získat talenty nekomerční cestou, což mně velice vyhovuje. Připomíná mně to naše někdejší Textappealy v Luxoru.

Možná vás bude zajímat, že v pořadu Hvězdy zatím bez nebe vystoupila vůbec poprvé na televizní obrazovce skupina Greenhorns a na prvním místě se umístil dnes už téměř zapomenutý Jindřich Kraus (spoluautor písně Takový schody do nebe, která získala Zlatého slavíka).

Eduard Pergner byl v šedesátých letech velice populární, založil Miniaturní kabaret Luxor a kromě svých vlastních pořadů tam pro své přátele organizoval již zmíněné Textappely (tuto formu vymyslel a poprvé v Redutě uskutečnil Ivan Vyskočil). Tehdy to byla velice oblíbená forma improvizovaných večerů. Četly se povídky, básně a zpívaly se písničky. Na jednom takovém textappealu v Luxoru vůbec poprvé v Praze, za klavírního doprovodu Bohuslava Ondráčka, vystoupil Václav Neckář.

Pergner se v televizi, ale příliš neohřál. Dopustil se na tu dobu nejapného žertu. Položil divákům otázku: Jaký je rozdíl mezi sochou a politikem. A sám si odpověděl: Když se socha kutálí z kopce, tak se jí nic nestane. A politik? Když mu jde něco z kopce, tak se jemu nic nestane.

A bylo na chvíli po televizní kariéře.

Ivan Rössler