50 let v šoubyznysu – Jan Vančura

50 let v šoubyznysu – Jan Vančura

15.08.2016 - 14:26

50 let v šoubyznysu

Autor: Ivan Rössler

V roce 1964 se poprvé objevili Rangers na české scéně. V té první partě Jan Vančura ještě chyběl, přišel až o rok později a upozornil na sebe neobvyklou barvou hlasu, která z vícehlasého vokálu kapely zajímavě vyčnívala. Za rok to bude padesát let, kdy vyhráli Portu a o rok později své vítězství zopakovali. Nenechala na sebe dlouho čekat první LP deska vydaná u dobře nastartované nové gramofonové firmy Panton. V roce 1970 měli za sebou první milión prodaných desek. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes se dává platina za zlomek tohoto množství. Legendární se staly jejich koncerty v Divadle ABC, které už tehdy moderoval Petr Nárožný.

Honza Vančura od Plavců odešel v roce 1987. To je název, který si kapela musela dát v roce 1971. Název Rangers příliš provokativně připomínal elitní armádní jednotky ve Vietnamu. Kapelou otřáslo úmrtí leadera skupiny Antonína Hájka, který zemřel pouhé dva měsíce po listopadových událostech v roce 1989. Zahubila ho rakovina tlustého střeva. Krátce poté se Plavci vracejí k původnímu názvu Rangers.  Honza se k Rangers na sedm let vrací, ale v roce 2013 je už nadobro opouští. Dnes působí na scéně několik variant kapel. Ostatně ať nám to Honza vysvětlí sám, ale nejprve proč se z Rangers stali právě Plavci, většinou se utíkalo k překladům.

„To máš pravdu, z Greenhorns byli Zelenáči, ze skupiny Flamingo Plameňáci, z Blue Effectu se stal Modrý efekt a tak podobně. I když ne vždy to tak bylo, z Taxmenů se načas stali Krajánci.

Název Plavci s Rangers nemá společného nic. Pouze, že se jednalo o totožnou kapelu. Plavci byla v té době populární píseň, kterou jsme "otvírali" naše koncerty. Takže odtud název PLAVCI. Já osobně jsem se k tomuto názvu vrátil z toho důvodů, abych nerozmnožoval v současnosti zmatek okolo názvu Rangers. K tomuto jménu se hlásí Rangers Band (někteří spoluhráči Milana Dufka, v posledních letech jeho života), New Rangers (Jiří Veisser) a Rangers-Plavci (Mirek Řihošek), to za pomlčkou bohužel mnohé mate, takže občas někteří příznivci tápou, kdo je vlastně kdo!!! Ale Plavci jsme my.

V posledních letech spolupracuji na koncertech s excelentními spoluhráči: jedním z nich je uznávaný harmonikář a zpěvák Mário Bihári, dalším kolegou je Jakub Racek, vítěz řady evropských kytarových soutěží. Častým hostem je Irena Budweisserová, kterou znáte ze Spirituál kvintetu.

Ty v příštím roce oslavíš sedmdesátiny.

Narodil jsem se 4. 4. 1947 ve 4 hodiny ráno na Velký pátek. V raném mládí jsem navštěvoval hudební školu ve Voršilské ulici (housle a zpěv). Někdy jsem chodil za zpěv, někdy za housle. Ale nakonec, jak vidíte, jsem u hudby zůstal.

Jaký je tvůj současný repertoár?

Mezi nejznámější písně patří: Zvedněte kotvy, 500 mil, Teče voda, Rákosí, Pole s bavlnou, Láska je věc kouzelná, Vysočina, Orchidej a další.

Už máš představu, jak oslavíš sedmdesátiny?

Asi to oznámím příští týden 25. 8. na narozeninách Country rádia na Císařské louce v Praze. Kde jinde bych měl mluvit o svých narozeninách než na narozeninách cizích. Chtěl bych uspořádat menší turné právě pod patronací Country rádia, které vyvrcholí v den mých sedmdesátin na koncertu s hosty v pražském divadle Broadway. Ale o tom zase někdy později.

S Plavci mne spojuje ještě jedna věc. V roce 1975 jsem napsal sleevenote na jejich LP desku Sláva https://www.youtube.com/watch?v=P4bV4bEpL3M, mimochodem před rokem vyšla zdigitalizovaná znovu.  Tak bych mohl tento článek ukončit malým návratem právě do roku 1975 a kousek svého textu nabídnout:

Nevím už přesně, kdo to byl, kdo charakterizoval Plavce stručně a výstižně takto: „Kdykoliv si je pustím, hned mám dobrou náladu‟. Plavci se stali nositeli dobré nálady díky tomu, že velice bystře rozpoznali, jaký je smysl písničky.

Plavci se ve své dramaturgii v minulosti drželi lidových písní z celého světa, poněvadž věděli, že je třeba i v době dokonalé reprodukční techniky i obrovských zvukových možností, jež dávají elektrifikované hudební nástroje, vrátit písničku původnímu účelu, to jest dát ji lidem, aby si ji mohli zpívat nejprve s nimi a později třeba i sami. Plavci vystavěli svou popularitu na lidovém umění a lidoví zůstali i ve svém naprosto civilním nepřezdobeném a nestrojeném projevu.

I po letech si myslím, že právě ta lidovost písniček Rangers – Plavců, umožnila, že dnes tyto písničky hravě uživí ne jednu, ale hned tři kapely najednou.

Ivan Rössler

Fotogalerie